Andrea si klade otázku, zda vážně existuje něco jako duše zemřelých. Manžel Marek totiž tvrdí, že mají doma ducha. On ho spolu s jejich dcerou vídá, má z něj strach a chce se ho pomocí dohody zbavit. Andrea si není jistá, jestli se manžel nezbláznil.
Manžel byl vždycky ten poslední, kdo by věřil na duchy. Tajemným příběhům se jen smál a nazýval je nesmysly. Až když na vlastní kůži zažil podivné setkání, už si svým postojem tak jistý není. Několikrát po sobě spatřil ducha, jak se prochází naším domem. Když ho jedné noci uviděla i naše dcera Laura (6), uznali jsme, že už to není náhoda.
Manžel viděl v našem domě postavu
Vlastně ani já na duchy nevěřím. Nikdy jsem nezažila nic, co by mě mělo přesvědčit o jejich existenci. Zato manžel Marek (40) by vám mohl vyprávět, čeho je poslední dobou svědkem. Úplně poprvé se mu to stalo před třemi měsíci. Dodělával nějaké věci do práce, seděl v přítmí v obýváku u počítače a zadumaně sledoval monitor.
V jednu chvíli se rozblikala žárovka v lampičce. Vytrhlo ho to ze soustředění, vstal a šel k ní. Chtěl žárovku utáhnout, když vtom spatřil postavu, jak prochází chodbou do kuchyně. Myslel si, že jsem to já, tak to neřešil. Bylo mu ale divné, že nic neříkám, a hlavně, že z kuchyně dlouho nevycházím.
Šel se proto podívat do ložnice a nalezl mě tam spící. Došlo mu, že ten někdo v kuchyni jsem nebyla já. Prošel do obýváku a namířil si to do kuchyně. Tam stála neznámá postava. Zalekl se tak, že na nic nečekal a běžel mě vzbudit. ,,V kuchyni někdo je!“ cloumal se mnou. Chytli jsme se za ruce a šli se tam podívat společně. Nikdo tam ale nebyl.
Manžel i dcera vidí ducha
,,Jsi přepracovaný, jdi spát,“ odbyla jsem manžela a ospale znovu ulehla. Marek pro jistotu udělal to samé. Za pár týdnů se to ale opakovalo. Nejprve blikající žárovka a pak postava procházející naším domem. Já osobně to neviděla. Manžel mě šel zase vzbudit a chtěl, abych se na to šla podívat. V tu chvíli mě ty jeho hry přestaly bavit a nikam jsem nešla.
Jenže tu noc vstala i naše dcera Laura, protože měla žízeň. Šla do kuchyně, že se napije. Sotva vešla, začala ječet. ,,Tati, mami, někdo tady je!“ vykřikla a běžela za námi. ,,Já ti to říkal, někdo sem chodí,“ začal manžel bědovat. ,,Mami, to byl duch,“ dušovala se Laura. ,,Duchové neexistují,“ snažila jsem se to nebohé dítě utišit.
Plížili jsme se do kuchyně, ale opět jsme na nic nadpozemského nenarazili. Těm dvěma jsem vynadala, že se na mě domluvili. ,,To je ale blbá hra,“ pokárala jsem manžela. Marek však přísahal na holý život, že vše, co viděl, je reálné. Vzhledem k tomu, že se to celé ještě několikrát opakovalo, začala jsem pátrat. Ten dům kdysi patřil strýci z manželovy strany. Dům postavil a později v něm i zemřel.
Manžel se začal zajímat o magii
Takže jediný, kdo by se tu mohl potloukat, je právě on. I tak se mi tomu těžko věří. Proč by se zjevil až po tolika letech? A jak to, že já ho nevidím, a dcera s manželem ano? Zdá se ale, že se nemusíme bát. Podle všeho je neškodný a nemá v plánu nám ublížit. Jen mám trochu strach o manžela. Co došlo k prvnímu setkání, špatně spí.
Začal se zajímat o magii a vyvolávání duchů. Plánuje, že toho ducha vědomě přivolá a požádá ho, aby odešel z domu. Nikdy jsem ho neviděla tak vystrašeného. Teď, když se ho někdo zeptá, zda věří na duchy, kývá hlavou a říká: "Já mám jednoho doma." Vůbec nevím, co si o tom mám myslet. Možná kdybych toho ducha viděla na vlastní očí, mluvila bych jinak. Takhle se tomu zatím spíš směji.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.