Muži jsou někdy jako děti. Zakázané ovoce jim chutná nejvíc. Andrein manžel dostal po infarktu od lékařů jasné instrukce, čeho se má vyvarovat. Zdálo se, že to vzal vážně. Pak ale Andrea zjistila, že dárky, které jí zničehonic začal kupovat, si kompenzuje výčitky svědomí.
Manžel Bohdan (55) prodělal před časem menší infarkt. Doktor mu dal seznam věcí, kterým se má vyhnout. Patřily mezi ně i alkohol a kouření. Současně musí dbát na zdravou životosprávou.
Manžel začal chodit na dlouhé procházky
Bohdan si toho na sebe vždycky bral moc. Ať už práci kolem baráku, nebo přesčasy v zaměstnání. Pokaždé jsem mu říkala: „Zvolni trochu, nebo to s tebou sekne.“ Dělala jsem si o něj starosti a zjevně právem. Jednoho dne dostal infarkt, který díkybohu neměl vážné následky. Doktor mu nakázal více odpočívat. Nezapomněl doplnit, čemu by se měl vyhýbat.
Stála jsem u toho, když Bohdanovi říkal: „Musíte se o sebe více starat. Aktivně odpočívat, chodit na procházky, zdravě jíst. Na kouření a alkohol zapomeňte, nebo vás tady máme za měsíc znova.“ Manžel poslušně poslouchal a zdálo se, že to bere vážně. Mně spadnul kámen ze srdce, že jde domů a nic mu není.
První dny si sám naordinoval procházky, poctivě jedl zeleninové saláty. Jen mi bylo divné, že se tak lehce vzdal kouření. „Jsem na tebe hrdá, že to bez cigarety tak pěkně zvládáš,“ pochválila jsem ho. Bohdan vytáhnul z tašky malý dárek. „To je pro tebe, že se o mě tak hezky staráš,“ polichotil mi.
Odhalila jsem jeho tajnou skrýš
Byl to drahý parfém, o kterém jsem často mluvila. Co týden mi Bohdan něco kupoval. Někdy mi objednal šperky, jindy zase honosné květiny. Bylo mi to podezřelé, protože tak extrémně pozorný nikdy nebyl.
Vše se jednoho dne vysvětlilo. Šla jsem do garáže pro ředidlo, které máme vysoko na poličce. Musela jsem si vzít štafle, abych na něj dosáhla. Když už jsem ho držela v ruce, všimla jsem si, že na konci poličky jsou schované cigarety. „Ten podvodník,“ zaklela jsem nahlas. Byla u toho i zmuchlaná bunda, která smrděla kouřem. Došlo mi, že kouří tajně.
Potřebovala jsem si svoje podezření ověřit. Když se následující den chystal Bohdan na procházku, rozhodla jsem se, že ho budu sledovat. Vzal to přes samoobsluhu a pak směrem k rybníku. Tam na něj čekal soused Karel. Byli ukrytí za stromy, kde měli připravené židličky. Bohdan vytáhl z batohu dva lahváče a jednoho podal Karlovi. Pak vyndal cigarety a vesele si zapálil.
Dostal na vybranou
Přikradla jsem tak blízko, jak to jen bylo možné, a špicovala uši. Po chvíli se Karel zeptal: „Co na to vlastně říká Andrea, že kouříš, když nesmíš?“ Bohdan se k němu naklonil a tiše mu odpověděl: „Ta to vůbec neví. Musíš mlčet jako hrob. Dala by mi za uši, kdyby to zjistila. Já jí každý týden něco hezkého koupím, abych neměl tak černé svědomí.“
„Ten darebák, takhle mě podvádět,“ špitla jsem ve křoví. Šla jsem domů a přemýšlela nad tím, jak mu může být přednější kouření než zdraví. Musela jsem mu dát nůž na krk. Za pár dní jsem mu řekla: „Musíš si vybrat. Buď já, nebo cigára. Nebudu se dívat na to, jak se dobrovolně zabíjíš.“
Nezkoušel mi ani lhát. Mlčel. „Tak co sis vybral?“ zeptala jsem se. „Jasně, že tebe,“ prohlásil a podal mi cigarety, které vytáhl z kapsy. Sice už nedostávám žádné dárky, ale Bohdan už dva měsíce nekouří. Nemá totiž kdy, jsem s ním na každém kroku.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.