Andrea (62): Na procházce lesem nás překvapila bouřka. S mraky se přihnal i děsivý přízrak

Díky rodičům, kteří mě k tomu vedli už odmala, znám všechny turistické stezky u nás. Také s manželem si ráda vyjdu na procházku do lesa, kde je úplně jiný vzduch než ve městě. Celý život jsem měla lesy ráda díky klidu, který v nich panuje. Jedna příhoda mě ale donutila trochu změnit názor.

Mohlo by Vás zajímat:

Josef (42): V lese jsem spatřil podivné světlo. Když jsem pátral po jeho zdroji, dostal jsem se do nebezpečí

Zastihla nás pořádná bouře

Když jsme se s manželem o víkendu vydali na procházku do lesa, mělo být pod mrakem, ale předpovědi neslibovaly nic víc než slabší déšť. Přibalili jsme si pro jistotu pláštěnky a nenechali si pokazit náladu. Rozhodně jsme nečekali, že se přiřítí taková bouře.

Když jsme konečně našli malou louku, na které jsme si chtěli udělat pauzu a odpočinout si, najednou se zvedl vítr a na listy stromů začaly bubnovat první kapky. Stáhli jsme se trochu hlouběji do lesa s tím, že počkáme, až se to přežene.

Moc ráda poslouchám přírodu, nevadí mi ani déšť, ale tentokrát jsem se začala cítit neklidně. Chtěla jsem manželovi říct, že bychom se měli raději vrátit domů, ale v tom okamžiku se stalo něco neobvyklého. Mračna přibývala a sluneční světlo se na chvíli ztratilo. Pak louku, na které jsme předtím seděli, ozářil blesk.

Mohlo by Vás zajímat:

Agáta (26): Když jsem v lese míjela zvláštní ženu v bílém, pohlédla jsem jí do tváře. Dodnes toho lituji

Na louce jsem spatřila přízrak

Po blesku nedorazil hrom, ale nastalo ticho. A na té louce se objevil přízrak. Jakási vysoká postava se snášela k zemi. Byla tajemná a natolik hrozivá, že se mi začalo od strachu klepat celé tělo. Srdce mi bušilo tak prudce, až jsem měla pocit, že mi vyskočí z hrudi. Sevřela jsem manželovu ruku pevněji a přitiskla se k němu. Taky se třásl.

Zdálo se mi, že přízrak hledí přímo na nás a já cítila, že mi vidí až do duše. Byl průhledný a jen se tam tak vznášel nad zemí. Možná nám něco říkal, ale to se mi mohlo jenom zdát, protože jsem měla zalehlé uši.

Pak se v podivné piruetě točil po louce. Jako kdyby to byla panenka z papíru, která se dostala do vzdušného víru. Fascinovaně jsem na to zírala a pořád jsem nebyla schopná pohybu. Přízrak po chvíli zmizel a svět kolem nás opět vyplnil zvuk. A burácení bouře zahnalo tu podivnou strnulost, ve které jsem se nacházela.

Mohlo by Vás zajímat:

Robert (23): V lese jsem sledoval tajemná světla. Při pokusu vrátit se na cestu jsem málem přišel o život

Od té doby mám strach z bouřek

Jako první se probral manžel a začal mě táhnout pryč. Klopýtali jsme zpátky, co nejdál od té louky. Nevnímala jsem, že se mi špatně chodí, nohy mám dřevěné, a větvě mě šlehají do tváře. Byla jsem ráda, že cítím pevný stisk manželovy ruky a mířím domů.

Když jsme konečně dorazili domů, byli jsme celí zmoklí a vyčerpáni, ale také plní radosti, že jsme přežili tu hrůzu. Manžel mě objal, ale nic neřekl. Taky jsem byla ticho, nevěděla jsem, co na to říct. A vlastně až dodnes jsem nikomu neřekla, co jsme tehdy na té louce zažili. Jen se mi stává, že kdykoliv se schyluje k bouřce, začínám mít strach a nejraději bych byla doma a v bezpečí.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Marcela (34): V lese jsem narazila na rozpadlé stavení a tajemnou postavu. Její smích mi dodnes nedá spát

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.