Anežka s manželem očekávali příchod prvního dítěte. Její matka a tchyně začaly vést boj o to, která z nich bude lepší babička. Předháněly se v nákupu oblečků a výbavy. Matka si dokonce usmyslela, že bude u porodu. Co se stalo, když se Anežka vrátila s miminkem z porodnice?
Když jsme matce i tchyni oznámili, že se z nich stanou babičky, začal v té době ještě skrytý boj. Nenapadlo mě, kam až to povede.
Budou z nich babičky
Manžel Řehoř je mužem mého života. Je to chlap, co to má v hlavě srovnané. Ví, co chce, miluje svoji práci, koníčky, má rád lidi kolem sebe. Už na začátku mi říkal, abych jeho matku nebrala moc vážně. Snažil se naznačit, že je prostě trochu jiná. V podstatě to samé jsem říkala já jemu o své matce.
Když jsme ty dvě vzájemně představili, zdálo se, že to nebude tak hrozné a nakonec si budou rozumět. Možná to tak i bylo, než jsme jim oznámili, že z nich budou babičky. Matka se automaticky postavila do role té, která bude kupovat oblečení. Brala to tak, že je moje matka a já to dítě odnosím a porodím, ne Řehoř.
Snažila se tchyni Jarmile naznačit, aby jen čekala na pokyny a ani v nejmenším nepočítala s nějakou vlastní iniciativou. Ta se svou povahou zákonitě moji matku neposlechla. Máma byla jak šílená, pořád mi volala, co koupila za oblečky. Plánovala si, jak chce být u porodu společně s Řehořem. Já jsem měla jiné starosti, protože těhotenství mě celkem zmáhalo.
Utajený porod nevyšel
Tchyně byla to samé v bleděmodrém. Pro změnu pořád volala, jaké porodnice jsou dobré a že mi zajistí místo někde v Neratovicích. Byly vážně otravné. Nejhorší to bylo, když se u nás sešly obě najednou. Byly jak dvě slepice. Matka neustále tvrdila, že to bude chlapeček, a Jarmila, aby byla v opozici, protlačovala holku. My jsme se s Řehořem chtěli nechat překvapit.
V den, kdy mi praskla voda, jsem volala jen Řehořovi, aby jel domů a zavezl mě do porodnice. Domluvili jsme se, že to matkám volat nebudeme, protože nechceme v nemocnici ostudu. Během jízdy mi ale volala moje matka a poznala, že prodýchávám kontrakce, takže pochopila, že rodím. Byla v porodnici pomalu dříve než my.
Tím pádem to volal manžel i své matce, protože by se zlobila, kdyby zjistila, že moje matka to ví a ona ne. Samozřejmě se přiřítila i ona. Na sál jsme je ale nepustili. Porod trval skoro osm hodin. Když jsem se dostala na pokoj, chtěla jsem u sebe jen manžela a miminko. Byla jsem dost unavená.
Štvou mě, ale potřebuji jejich pomoc
Matka si vynutila, že chce vidět svoje vnouče. Tím pádem se řeklo i Jarmile. Strhla se tam hádka, že moje matka kupovala oblečení na kluka, jenže je to holka. V tom si libovala Jarmila, protože kupovala oblečení pro obě pohlaví. Hádaly se tam tolik, že je nakonec Řehoř vyhodil. Nepochopily ani to, že potřebuji klid. Nebylo ani nutné, aby první, co naše děťátko uslyší, byla hádka těch dvou.
Sotva nás pustili domů, už obě volaly. Žádali jsme je, aby nám daly pár dní na vzpamatování se. Matka si opět nedala říct a přijela. Tvrdila, že jen na chvilinku, aby si Marušku pochovala. Nakonec tam byla dvě hodiny a já celý čas prospala. Bylo to velmi milé. Ukázalo se, že ji budu ze začátku potřebovat. Druhý den přijela Jarmila a já si zase odpočinula. Další den se sešly obě najednou. Přetahovaly se o Marušku jak o kus klacku. Vyhodila jsem je obě se slovy, že až dostanou rozum, ať zavolají.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.