Když Anna podepisovala smlouvu s realitkou, majitelka domu se jevila jako přívětivá stárnoucí dáma. Jakmile se ovšem Anna nastěhovala, nastalo jí peklo. Stačí, aby zazvonil domovní zvonek a už má husí kůži.
Nádherný podkrovní byt s balkónem a výhledem do zeleně ve vnitrobloku mi záviděli všichni kamarádi. Já z něj ale musím utéct, majitelka domu na mě zvoní v sedm ráno, pokřikuje na mě na chodbě a zakazuje mi návštěvy.
Paní z realitky se tvářila všelijak, už měla s paní zkušenosti
„Hluk nedělám, žádné večírky nepořádám,“ odpovídala jsem poslušně usměvavé majitelce domu a všimla si, jak se paní z realitky divně zašklebila. Zpětně si říkám, že musí o chování té ženské vědět a má žaludek byt nabízet dál.
Měla jsem se pozastavit nad tím, že byl „můj“ byt v nabídce ten rok již potřetí. Tolik mě ale okouzlily prostor a zahrada ve vnitrobloku, že jsem nechtěla slyšet žádné „ale“. Už den po nastěhování na mě v sedm ráno někdo zvonil. Byla to paní majitelka. Lekla jsem se, že jsem něco zapomněla podepsat.
„Můžu vás poprosit ztišit hudbu a přestat s tím dupáním?“ vyjela na mě. Vzhledem k tomu, že mě probudila a ke dveřím jsem šla přímo z postele, nechápala jsem její výhrady. Jenže když jsem jí řekla, že u mě hudba nehraje, otočila se na patě a odkráčela pryč. Vrtalo mi to hlavou celý den. Večer jsem si chtěla posedět na dvoře s knížkou, načež ta bláznivka vyšla ven a začala tak vehementně zalévat květiny všude kolem, že jsem raději zašla dovnitř.
Prověřovala moje kamarády, nechtěla je pustit dovnitř
Jeden večer jsem pozvala kamarády na balkon, abychom poseděli, když už bylo konečně teplo. Jana mi zdola volala celá nešťastná, že je nějaká ženská nechce pustit dovnitř. Musela jsem si pro ně dojít a vysvětlit, že jde o moji návštěvu. Ta baba na mě vřískala, že nesmím pořádat večírky a jestli u mě bude někdo spát, zaplatím vyšší poplatky za služby.
U sklenky vína mě pak přátelé uklidňovali, neboť jsem se šokem rozplakala. Další den jsem volala do realitky, abych jim vyčinila. Měli mi říct, že se stěhuji k psychopatce. Tvrdili, že o ničem nevědí. Začala jsem shánět nové bydlení, ale věděla jsem, že mi majitelka omlátí o hlavu výpovědní lhůtu.
Zvonek jsem si vypnula, měla jsem z jeho řinčení už osypky. Ta babizna chodila každé druhé ráno otravovat kvůli nesmyslům. Že jí kape ze stropu voda, nebo se chtěla podívat dovnitř, zda u mě někdo nepřespává. Poptala jsem se několika sousedů, jestli zažívají něco podobného. Jenže ta dáma byla evidentně zatížená jen na ten konkrétní byt.
Dala jsem výpověď a začala odveta
Když jsem se přestala psychicky hroutit a smlouvu vypověděla, čekaly mě ještě dlouhé tři měsíce v bytě, který už se mi ani trochu nelíbil. A tak jsem se rozhodla, že začnu doopravdy dupat, pouštět si hlasitou hudbu a vodit si kamarády.
Ať už měla ta ženská jakýkoliv záměr nebo domluvené provize s každým dalším nájemcem, chtěla jsem jí to také trochu „osolit“. Můj kamarád neměl kde zkoušet na bicí, a tak jsem mu nabídla dočasně svoji „zkušebnu“. Té ženské jsem už dveře neotevřela a do konce nájmu ji ani nepozdravila.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.