Anna otěhotněla poměrně brzy a své dceři, které je nyní deset, dávala všechno, co si zamanula. Teď se jí to ale začíná vracet, a ne zrovna v dobrém. O všem nám pověděla ve svém příběhu.
Jmenuji se Anna a mám desetiletou dceru Janičku, otěhotněla jsem mladá a ve čtyřiadvaceti letech se vdávala za Adama. Janička nebyla plánovaná, ale potom, co jsem to vstřebala, jsem měla z těhotenství radost. A když se nám narodila, větší štěstí jsem nikdy nezažila. Asi před rokem ale začaly s Janou problémy.
Co si vyřvala, to měla
Manžel Adam je flegmatik a vždycky se víc soustředil na svou práci, tak aby nás mohl finančně zajistit. A tak péče o naši dceru zůstávala hlavně na mně. Janička byla velmi aktivní dítě a byla všude slyšet. Měla hned několik období vzdoru, ale já jsem se jí vždycky snažila vyjít vstříc. Když se v obchodě začala vztekat a mlátit sebou o zem, že chce novou panenku, stejně jsem jí nakonec ustoupila a koupila ji. A tak to bylo se vším.
Prostě jsem nezvládala, když brečela, byť to bylo kvůli prkotině. Dnes je Janě deset a zažívám s ní peklo! K obědu máme kuře a kaši, a ona chce rýži. Pokud jí neustoupím, tak je schopná nejíst vůbec. Nedokáže pochopit, že svět se netočí jen kolem ní. A já vím, že je to moje vina! Jenže i samotné odmítnutí beru jako prohru.
Už jsem z toho zoufalá a tečou mi nervy
Uvědomuji si, že je pozdě nastavovat nějaké hranice, ale myslela jsem si, že když jí všechno dopřeji, bude to šťastné a spokojené dítě. Teď vím, že se mi to vymstilo. Když chci, aby si uklidila pokoj, tak je drzá a řekne mi, že to mám uklidit já, že ona se nenarodila pro uklízení, takže i její neuctivost nezná mezí. Už mi z toho tečou nervy. Rozhodla jsem se, že se poradím s odborníkem, ale přesně vím, co mi řekne, a nevím, jestli to ustojím.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.