Facebook
Instagram
Slečna Apolena se nám svěřila se svým příběhem o tom, jak se zamilovala do muže, který pochází z jiné země a neumí česky. Jsou spolu velmi šťastní a zamilovaní a nyní jsou i zasnoubení. Vše se zdálo být ideální až do chvíle, než její otec zjistil, že jeho budoucí zeť neumí vůbec česky, takže se s ním nedomluví. Stalo se tak něco, co Apoleně hatí plány na krásnou svatbu.
Jmenuji se Apolena a mám před svatbou. Potkala jsem muže, který je původem z Velké Británie, ale žije zde v České republice. Pracuji jako překladatelka a jednou jsem byla pozvána na seminář, kde jsem měla překládat. Tam jsme se seznámili s Joshem.
Srdci se poručit nedá
Láska na sebe nenechala dlouho čekat a z nás se stal poměrně rychle pár. Byl ke mně velmi zdvořilý a pozorný. Nikdy jsem nad svatbou nějak zvlášť nepřemýšlela, ale když mě po roce našeho vztahu požádal o ruku, byla jsem vlastně ráda. Rodiče už v té době věděli, že s někým chodím, ale jen matce jsem prozradila, že je to cizinec, takže nemluví česky. Tátu jsem na to musela teprve připravit. Je totiž stará škola, tak hned tak něco nepřijme. Pozvala jsem tedy po dohodě s Joshem rodiče na oběd, abych je představila a současně jim řekla tu úžasnou novinku.
Musela jsem předem upozornit svého snoubence, že je můj táta trochu bručoun a i když mu nebude rozumět, může se tvářit dost nepřátelsky. Matka mluví několika jazyky, takže bylo jasné, že si se svým budoucím zetěm v klidu popovídá. Věděla jsem, že s tátou to bude horší.
Táta nám nedal požehnání
Když rodiče přišli na oběd a já jim konečně představila svého milého, matka se chovala velmi vstřícně. Táta v první chvíli zkoprněl, když zjistil, že můj kluk neumí česky. Nahlas prohlásil: ,,No nazdar, to je nadělení!" Snažila jsem se ho uklidnit, že mu budu všechno překládat. To už bylo jedno, protože táta se naštval hned na začátku a vlastně skoro za celou dobu nic neřekl, jen jsme se občas setkali pohledem a já věděla, že bude ještě zle. Svým chováním mi trochu ztížil to, že jsem jim chtěla říct o svatbě.
Nemělo smysl to oddalovat, takže jsem zvedla skleničku vína a pronesla, že jsem zasnoubená a budeme se brát. Matka mě hned objala, nijak se nesnažila zakrývat radost. Otec bouchl pěstí do stolu a prohlásil, že jedině přes jeho mrtvolu. Sebral se a odešel. Chtěla jsem za ním běžet, ale matka mě chytla za ruku, že ho doma zpracuje, ať to neřeším.
Večer mi volala, že táta je dost naštvaný, ale že ho to přejde. Údajně mu vadí, že si se svým zeťákem nikdy nepopovídá.
Druhý den jsem zatelefonovala přímo jemu a pozvala ho na kávu, abychom všechno probrali. Moc se mu nechtělo, ale nakonec přišel. Mluvit chtěl ovšem jenom on. Řekl mi, že pokud si chci Joshe vzít, tak je to moje volba, ale odmítá mě odvést k oltáři. Důvod? Josh ho ani nepožádal o moji ruku a je to cizinec. Táta nám nedal požehnání a já se teď mám rozhodnout… matka mi řekla, že se s otcem nedá hnout. Vážně má právo rozhodovat o tom, koho si mám vzít? Jakoby mu nezáleželo na tom, že jsem šťastná.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
