Bára se cítila jako v ráji po boku svého nového přítele Martina. Ten se k ní choval jako k princezně a sliboval jí hory doly. Jenže ona netušila, jaký je to lhář, dokud u ní nezaklepala jeho zdrcená žena.
Nikdy v životě bych si nezačala se ženatým nebo zadaným chlapem. A to myslím vážně, takže když jsem začala chodit s Martinem, věřila jsem, že je svobodný.
Říkal, že je svobodný
Na ruce neměl žádný prstýnek a na moji otázku, jak je možné, že není ještě ženatý, když je mu pětatřicet let, odpověděl, že stále nenašel tu pravou. Pak na mě mrknul, že si ale myslí, že už ji má, a já jsem se z jeho slov tetelila blahem.
Věřila jsem mu
Martin měl hodně práce, ale snažili jsme se vídat aspoň třikrát do týdne. Teď, když je zákaz vycházení, už radši večer nejezdil, přestože jsem mu nabízela, že u mě může přespat. On ale říkal, že stejně po večerech ještě vyřizuje práci a má teď kvůli všemu dost starostí, tak se někdy ani neozýval. Nechtěla jsem být jako stíhačka a vždycky jsem čekala, kdy mi napíše sám.
Jednoho krásného odpoledne ale na moje dveře zaklepala cizí paní. Pěkná, ve středních letech. Oslovila mě: „Barbora?“ Já jsem přikývla, načež mi dala do ruky něco, co mi vyrazilo dech.
Zdrtilo mě to
Fotografie, na které je Martin, ta paní a dvě malé děti. „Jáchymek je ten mladší, má ADHD, musí brát prášky. Ten starší je Adámek, narodil se předčasně. Musíme kvůli tomu chodit na rehabilitace,“ sdělila mi a začala vykládat, čím vším si prošli. Já ji poslouchala jen napůl, protože jsem pořád hleděla na Martina.
„Takže si, slečno, sama řekněte, jestli byste dokázala žít takový život. Kluci tátu milují a on je také,“ dopověděla. Na místě jsem se rozbrečela a přísahala jsem, že jsem netušila, že je ženatý. V životě bych si to nedovolila.
Ona mi naslouchala a říkala, že tomu věří. Ani jednou na mě nezakřičela, neřekla o mně půl křivého slova, to z Martina byla zklamaná. Fotografii mi nechala a zase odešla. Já jsem se ani vteřinu nerozmýšlela a bez váhání jsem to s ním ukončila. V životě ho nechci vidět a vyčítám si, že jsem se nechala takto obelhat.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.