Barbora přišla minulý rok o maminku. Její otec si velmi rychle našel novou přítelkyni, kterou ale Barbora nemá ráda. Snaží se kontaktu s ní vyhnout. Otec se ale společně s Blankou pozval k ní na Vánoce. Jak si s tím Barbora poradí?
Před rokem mi zemřela maminka a já se musela smířit s tím, že už ji nikdy neuvidím. Otec neváhal a rychle si našel novou ženu. Z duše ji nesnáším.
Macecha
Moje maminka byla hodná a obětavá žena, která se vždy raději starala o ostatní než o sebe. To se jí stalo osudným. Nevšimla si, že se s ní něco děje, a podlehla leukémii. Rodiče si sice v tomto čase už moc nerozuměli, ale i tak jí byl táta po boku do poslední chvíle.
Nemohla jsem truchlit dlouho, protože mě potřebovala moje vlastní dcera Natálka (3). Díky ní jsem se rychle vzpamatovala a smutek uzavřela do sebe. Táta už tři měsíce po smrti maminky vypadal podezřele spokojeně. Našel si totiž novou ženu. Jmenovala se Blanka. Mám tušení, že to spolu pekli, ještě když máma žila.
Už po prvním setkání s ní jsem věděla, že my dvě si rozumět nebudeme. Byla na mě trochu moc alternativní. Odmítala doktory se slovy, že to jsou barbaři. Raději si vypila bylinkový čaj. Když vařila, používala jen speciální bio výrobky. Tátovi doma vyházela všechny potraviny, které v sobě měly nějaké to éčko.
Nemám ji ráda
Když k nám přijeli, nestyděla se komentovat naše bydlení. Nechápala, proč máme doma televizi. „Snad se na ni dcera nedívá?“ zeptala se mě. „Televize vymývá mozky, raději to před ní nezapínej,“ řekla mi. Šla jsem do kuchyně dělat kávu. Už mi stála za zadkem a podotkla, že si přinesla svoji kávu bez kofeinu. Nebude pít žádné hnusy.
Cítila jsem vztek. Začala o sobě vyprávět a já jsem si uvědomila, že je přesný opak mojí maminky. Nejdřív myslela na sebe a pak na ostatní. Naši Natálku okřikovala, že si hraje moc nahlas a my se neslyšíme. Bylo jasno. Já tu ženskou nesnáším. Co se mi nehodilo do krámu, bylo, že táta na ní mohl oči nechat.
Procházela se mi po domě, jako kdyby se nechumelilo. Zkritizovala, co mohla, a já už měla chuť ji vyhodit. Měla jsem vystavené fotografie maminky. Když sáhla na jednu její fotku, už jsem to nevydržela. „Prosím tě, maminku z toho vynech, vrať tu fotku na místo,“ řekla jsem naštvaně.
Zkažené Vánoce
„Promiň, snad se tolik nestalo, vždyť už stejně nežije,“ pronesla ukřivděně. Během další hodiny mi stihla říct, že jsem tlustá a měla bych zhubnout. Podle jejích slov je Natálka opožděná a měla bych s ní někam zajít. Manžel mě držel, abych neřekla něco, čeho bych mohla litovat.
Táta se mě ve dveřích zeptal, co bych řekla tomu, kdyby s Blankou přišli na Vánoce k nám. „Bylo by to hezké, nemyslíš?“ pronesl nadšeně. Nemohla jsem najít slova, abych mu řekla, že o to nestojím. Důvod byl jasný. Blanka už mi nesmí do baráku. Místo toho jsem řekla: „Jasně, tati, to zní dobře.“
Nedokázala jsme mu říct ne. To jsem celá já. Jen aby on byl spokojený, já budu trpět celé Vánoce. Doufala jsem, že sama Blanka usoudí, že se to nehodí. Bohužel, táta už mi volal, že Blanka udělá zdravý bramborový salát a přinese bezlepkové cukroví. Tak na tyhle Vánoce se fakt netěším.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.