Bára se rozhodla, že se z mateřské dovolené vrátí do práce o rok dřív. Dceru umístila do soukromé školky, s čímž nesouhlasí její tchyně. Ta to vidí tak, že Bára malou Adélku nemiluje a chtěla se jí zbavit. Nedokáže pochopit, že je to ku prospěchu všech. Tchyně označila Báru za špatnou mámu.
Myslím si, že dneska je trochu jiná doba než před třiceti lety. V lecčem máme neomezené možnosti. Já jsem moderní člověk, ráda žiji aktivně. Když se mi naskytla příležitost, abych se vrátila do práce o rok dřív, než mi skončí mateřská dovolená, přijala jsem ji. To nemůže překousnout má tchyně Denisa (59). Nebála se mě kvůli tomu označit za špatnou matku.
Tchyně je v některých věcech staromódní
Když mi budoucí manžel Vráťa (35) před lety říkal o své matce, zdůrazňoval, že je v některých věcech staromódní. Třeba si potrpí na to, aby byla rodina na všechny svátky, narozeniny a Vánoce vždycky spolu. Nebo to, že uctívá neděle. Pro ni je to den, kdy má nohy nahoře a skutečně nic nedělá.
Jak o ní mluvil, na naše setkání jsem se vlastně těšila. Kupodivu jsme si sedly. Líbilo se mi, že se drží svých zvyků. Ze začátku jsem se od ní učila a ona se stala mou mentorkou. Vráťa byl mile překvapen, jak hezký vztah jsme navázaly. Samozřejmě, ne vždycky to bylo růžové. Byly situace, ke kterým měla Denisa výhrady.
Neměla pochopení pro naše daleké cesty do zahraničí, nebo pro to, za co utrácíme peníze. Pamatuji si, že když jsme koupili auto za milion, spráskla ruce. „Takových peněz..." hudrovala, že vyhazujeme finance z okna. Jenže je to náš život a jsou zkrátka věci, na které nepotřebujeme svolení.
Tchyně mě odsoudila
Roky jsme ale nacházely shodu a nebylo větších konfliktů. Ty přišly až s narozením Adélky. Tchyně pro mě neměla pochopení už v době těhotenství. Chodila jsem do práce vlastně až do devátého měsíce. Nebyl důvod sedět doma. Nic mě netrápilo a svou práci zbožňuji. Po narození dcery se skutečně hodně věcí změnilo.
První rok jsem nedělala nic jiného, než se o ni starala. Nestěžuji si na to, ale ráda bych podotkla, že mateřská dovolená není tak zcela dovolená. Tchyně sice slibovala, že mi bude pomáhat, ale moc toho neukázala. Když se blížily dceřiny druhé narozeniny, ozval se mi šéf. Přišel s pracovní nabídkou, které nešlo odolat.
Přizpůsobil mi i pracovní dobu, jen chtěl, abych byla čtyřikrát týdně v kanceláři. A já souhlasila. Hned jsem sehnala soukromou školku a dceru tam umístila. Neměla jsem pocit, že to musím před někým hájit. Jenže on se ten někdo našel sám. Tchyně! Ta se mohla zbláznit, když zjistila, co jsem provedla. „Ty máš raději práci než vlastní dítě?" uhodila na mě.
Podle tchyně jsem špatná máma
„Takhle to přeci není. Musíš se na to podívat jinak," krotila jsem její emoce. „Myslím, že jí prospěje, když půjde do kolektivu. A mě pro změnu prospěje, když se po dvou letech vrátím do práce," vysvětlovala jsem. Tchyně to ale nechápala. Buď nemohla, nebo nechtěla. „Já byla s každým dítětem doma tři a půl roku. To totiž milující maminky dělají," rýpla do mě.
„Já Adélku miluji! A to, že ji dám do školky, na tom nic nemění. A byla bych ráda, kdybys mě nesoudila a mé rozhodnutí respektovala," ukončila jsem debatu. Tchyně se ale ke mně od té doby chová jinak. Mluví se mnou jako s tou nejhorší matkou na světě. Myslím, že to slíznul i Vráťa, ale raději mi to neřekl. Já si i nadále stojím za tím, že nic špatného nedělám.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.