Beáta získala od tety byt za slušný nájem. Od začátku se tam necítila dobře, ale nijak to neřešila. Až když jí teta řekla, že se tam zabila těžce nemocná sestřenice, rozhodla se k ráznému kroku.
V tom bytě jsem měla od začátku divný pocit. Moje sestřenice Markéta byla dlouho nemocná, nepídila jsem se po tom, jak vlastně zemřela. Když jsem to zjistila, došlo mi, proč nemůžu v noci spát.
Nájem za hubičku jsem nemohla odmítnout
Půl roku po smrti sestřenice mi teta nabídla, abych šla bydlet do jejího bytu. Obracela jsem tehdy každou korunu, takže jsem na výhodnou nabídku kývla, přestože mi nebylo příjemné bydlet po někom, kdo nedávno zemřel.
Markétu jsem si pamatovala z dětství, žila pak dlouho v cizině a domů se vrátila už nemocná. Z rakoviny se na čas vyléčila, ale pak začalo její zdraví opět chátrat. Přiznám se, že jsme se roky nevídaly a slyšela jsem, že na tom byla psychicky velmi špatně.
Po její smrti proběhl komorní pohřeb, teta byla v slzách a já se neptala, která nemoc nakonec zavinila Markétin skon. Do bytu jsem se nastěhovala po jediné krátké prohlídce. Jen co jsem vybalila věci a ustlala postel, padla na mě tíseň.
Byla jsem den za dnem unavenější
Ať jsme spala osm nebo deset hodin, začala jsem být přes den unavená. V práci nebo o víkendu na chatě mi bylo hej. Jen co jsem ale překročila práh bytu, těžkla mi víčka a pořád jsem zívala. V noci jsem měla děsivé sny, na které jsem se další den snažila nemyslet.
Setkávala jsem se v nich s Markétou za našeho dětství. Hrály jsme si v parku na houpačce, na kterou mě sestřenice nechtěla pustit. Sen pokaždé končil tím, jak se snažím Markétu z houpačky dostat a ona na mě křičí. Najednou jsme obě dospělé a já mám strach. V tom jsem se vždy probudila zpocená hrůzou.
Jednou jsem usnula během odpoledne v křesle a zdálo se mi, že naproti mně sedí Markéta a váže si smyčku na laně. Hned jak jsem se probudila, zavolala jsem tetě, protože jsem se hodlala odstěhovat. Teta mi řekla strašlivou věc: Markéta se v bytě oběsila!
Naštvala jsem se, že mi teta neřekla pravdu
Z prvotního naštvání mě vysvobodila lítost. Napadlo mě, jak velké musela mít Markéta deprese a pocítila k ní soucit. Utéct z bytu bylo najednou jako obrátit se k ní zády. Rozhodla jsem se zkusit vyhledat někoho, kdo se zabývá energiemi. Sehnala jsem paní, která čistí věci a byty po starých traumatech a neštěstích. Její působení zabralo, musela jsem se samozřejmě zapojit a s Markétou promluvit.
Řekla jsem jí, že ji mám moc ráda a je mi líto, že se trápí. V řádu několika dnů jsem se v bytě cítila normálně a sny o houpačkách a lanech zmizely. Mnohem víc si teď vážím psychického i fyzického zdraví, kterých se Markétě nedostávalo.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.