Vánočnímu trapasu se občas prostě nevyhneme. Jeden takový se stal Bedřichovi, který na Štědrý večer nechtěně povalil ozdobený stromek, pod nímž se nacházela halda dárků. Sváteční atmosféra se rázem proměnila v dusnou. Manželka Kamila mu jeho nešťastný čin dlouho nedokázala prominout.
Vánoce se nejen v Česku považují za nejkrásnější svátky v roce a pro moji rodinu to platí dvojnásob. Advent, stromeček, kapr, cukroví, tradice... Tohle všechno si s manželkou Kamilou (41) a dcerou Julií (14) moc užíváme a těšíme se na Vánoce rok co rok.
Jedli jsme vybrali s předstihem
Na předloňské Vánoce hned tak nezapomeneme. Velkou péči pokaždé věnujeme zdobení vánočního stromku. Tentokrát jsme si pro něj zašli na trh už prvního prosince, což obvykle neděláme, a vybrali si krásně rostlou jedli kavkazskou. Mně se líbil i jeden smrk, byl ale nahoře celkem „vypelichanej“, takže jsem od jeho koupě nakonec upustil.
Z jedle jsme se radovali jako malé děti a těšili se, až ji ozdobíme. Stromek strojíme vždy až čtyřiadvacátého a nechtěli jsme porušit tradici. Na Štědrý den jsme zdobili všichni, přitom si pouštěli vánoční koledy, zpívali a šlo nám to pěkně od ruky.
Večer probíhal podle plánu. Pochutnali jsme si na kaprovi s bramborovým salátem a rozkrojili jablka. Pak jsme si pouštěli loďky, Julie házela botou a poté jsme společně vyrazili ke stromku, zda nám Ježíšek pod něj i tentokrát něco nadělil. Dárků bylo opravdu mraky a všichni jsme byli nadšení. Tehdy jsem učinil rozhodnutí, kterého lituju dodnes...
Osudné zakopnutí
Šel jsem na stromek zapálit svíčky, abychom si udělali pár selfíček. Jak jsem se prodíral mezi dárky, zakopl jsem o nějakou šňůru, upadl a vší silou vrazil do stromku tak, že se skácel na podlahu. Kamila s Julií se mu jen tak tak stačily uhnout. Rána to byla velká, hlavně z rozbitých koulí a zvonků. „Ty seš ale vůl,“ štěkala na mě Kamila a z jejího prstu, na který dopadl kus střepu z ozdob, se linula krev. „To jsem si vzala chlapa!“ soptila a pusu nezavřela ani na chviličku.
V šoku jsme byli všichni. Já se vzpamatoval jako první a začal jsem strom zvedat nahoru, což se mi po pár vteřinách úsilí podařilo. Bohužel na jedli zůstaly jen dvě zachovalé ozdoby, ostatní byly prasklé či úplně rozbité a povalovaly se různě po pokoji. Uklidili jsme střepy a řešili, co budeme dělat dál. Snažili jsme se uklidnit, jenže moc to nešlo. Kamila mezitím vyrazila ven vypustit páru, tak jsme s Julčou v té spoušti hledali alespoň svoje dárky.
Měl jsem tiché svátky
V bytě vládlo ticho jako v kostele. Poděkovali jsme si s dcerou vzájemně za dárky a šli raději na kutě. Druhý den jsem skomírající jedli vzal a vynesl ji před dům. Pak jsem přinesl z komory maličkatý umělý stromek a vrazil ho na stolek místo jedle.
Nálada v rodině stejně byla pod bodem mrazu. Kamila se mnou nepromluvila až do Silvestra. O půlnoci jsme si ale nakonec připili. „Tak hodně zdraví a štěstí,“ popřál jsem Kamile. „Jo, hlavně víc štěstí, to budeš potřebovat, brouku...“ ušklíbla se.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.