Bedřiška se před lety vdala. Spíš než z lásky to ale bylo z povinnosti, protože otěhotněla. Její přítel si přál, aby si navlékla prsten po jeho babičce. Netušila, že je to lež a že s prstenem něco není v pořádku.
Už je to spousta let, co jsem se vdávala. Nutno podotknout, že to nebylo vyloženě z lásky, ale z nutnosti. Byla jsem těhotná.
Svatební prstýnek
V té době bylo skoro trestné, abych čekala dítě a nebyla vdaná. Proto jsme se s Bohdanem (68) tehdy vzali. On už za sebou jeden vážnější vztah měl. Já jsem v tomto směru byla téměř nepolíbená. Svatba byla spíše úřední událostí než vyloženě veselkou. Bohdan si přál, abych si vzala prstýnek, který měl po své babičce.
Z jeho povídání jsem měla pocit, že mu na tom velmi záleží. Protože mi krásně seděl, rozhodla jsem se mu jeho přání splnit. V den svatby, když mi prstýnek navlékl, mnou projel velmi intenzivní pocit. Míchaly se ve mně snad všechny možné emoce. Od těch dobrých po ty zlé. Nechala jsem si to pro sebe. Od toho dne jsem byla v manželském svazku.
Pár dní po svatbě jsem si najednou uvědomila, že prstýnek nemám na ruce. Bylo to divné. Ten den jsem venku nebyla, takže musel být doma. Prohledala jsem celý byt, ale jako kdyby se po něm slehla zem. Bohdan ten den přišel o něco později, než bylo zvykem. Samou nervozitou z toho, že jsem ztratila prstýnek, jsem si nevšimla, že se chová divně.
Pravda o prstenu
Prstýnek jsem našla další den. Ležel poškrábaný pod stolem. Dala bych ruku do ohně za to, že tam ve chvíli, kdy jsem ho hledala, nebyl. Jednou, když jsem se doma probírala několika málo svatebními fotografiemi, se stalo něco děsivého. Držela jsem v ruce zrovna fotku, kde jsem já s manželem a říkáme si své ano. Jenže v tu chvíli se mi prsten rozpadl doslova na několik kousků. Nikdy jsem nic takového neviděla.
Prsten jsem nechala spravit. Bohdanovi jsem to říct musela, protože oprava nebyla ze dne na den. Zdálo se, že je mu to jedno. Začínala jsem mít čím dál silnější pocit, že je něco špatně. Naše manželství za moc nestálo. Po narození dcery jsem byla na vše sama. Bohdan byl pořád v hospodě.
Při jednom rodinném obědě jsem si dala vše dohromady. Tchyně totiž během jídla pronesla: „Myslím si, že Bedřišce sluší prstýnek víc než tehdy Miladě.“ Věděla jsem, že Milada byla holka, se kterou chodil manžel přede mnou. Ukázalo se, že to není tak zcela pravda.
Byl zakletý
Manžel totiž chodil s námi oběma najednou. Já jsem ho získala jenom proto, že jsem otěhotněla. Večer jsem na něj uhodila. „Jak to bylo s tím prstenem?“ Chvíli se cukal, ale pak se přiznal: „Když jsem se s Miladou rozcházel, prstýnek po mně hodila a proklela ho.“ „Jak? Co přesně ti řekla?“ A z Bohdana vypadlo: „Řekla, že ta, co ho navlíkne místo ní, bude trpět a manželství nám nevydrží.“
Velmi dlouho jsem s ním nemluvila. Důvodů bylo hned několik. Svého času mě s ní podváděl. Dal mi prstýnek, který nebyl po babičce, ale pro Miladu. Snažila jsem se po čase zapomenout a naše manželství zachránit. Odpouštěla jsem mu hodně věcí. Byl to otec našeho dítěte. Moje matka mi řekla, abych prstýnek zahodila. Jedině tak se kletba zlomí.
Přišlo mi to jako nesmysl, ale neměla jsem co ztratit. Jela jsem k řece a prsten do ní vhodila. Znovu do mě vjel pocit, který jsem zažila v den sňatku. Cítila jsem se ale jinak, lépe než tehdy. Dostavila se úleva. Naše manželství trvá dodnes. Nakonec jsme k sobě cestu našli.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.