Bernardeta (26): V domě mých rodičů straší, ale jsem jediná, kdo si to myslí

Rodiče si koupili na stáří dům, který už má nejlepší roky za sebou. Těší mě, že jsem v něm nikdy nemusela bydlet. Stačí mi, když v něm čas od času přespím a mám husí kůži. Naši tomu sice moc nevěří, ale já si myslím, že v domě regulérně straší.

Mohlo by Vás zajímat:

Zdislava (62): V domě po tchánovi straší. Až když jsem našla jeho deník, zjistila jsem proč

Rodiče si na stáří pořídili dům

Naši se rozhodli, že chtějí stáří strávit v klidu na vesnici a nejlépe v domě. Když jsme se s bráchou Mirkem odstěhovali, začali si shánět domeček. A pak nám jednoho dne slavnostně sdělovali, že se budou stěhovat. Moc jsem jim to přála.

Jakmile se uzavřeli všechny věci kolem prodeje a naši se stěhovali, jela jsem jim na pomoc. Bohužel, dům na mě neudělal dobrý dojem. Malé a napůl rozpadlé stavení ve mně nebudilo pocit bezpečí. Byla jsem ale jediná, kdo to tak cítil. Naši se nad ním rozplývali, takže jsem jim nechtěla kazit radost.

Pozvali mě, abych s nimi strávila první společnou noc v novém domě. Strašně se mi nechtělo, ale oba na tom trvali. Vzala jsem si pokoj v druhém patře, protože byl ze všech ostatních nejmíň temný. Večer jsme poseděli u kamen s dobrým čajem a probírali, co všechno bude třeba v domě opravit. Už během našeho sedánku jsem vnímala, jako kdyby v patře nad námi někdo chodil.

Mohlo by Vás zajímat:

Ljuba (32): Máme v bytě ducha, ale odejít nechci. Snažím se s ním domluvit

Myslím si, že v domě rodičů straší

Pořád jsem zvedala zrak ke stropu a přemýšlela, co to je. „Slyšíte to také?" vznesla jsem dotaz. „To víš, je to starý dům, to vržou asi trámy," zhodnotil situaci táta. Moc mě to neuklidnilo, protože já za tím viděla víc. Lehnout jsme si šli kolem jedenácté večer. Doufala jsem, že hned usnu. Těšila jsem se na ráno, až z toho domu uteču.

Celou noc se mi sama od sebe otevírala okna. Bylo to víc než děsivé. Nedávalo vůbec smysl, jak se mohou otevírat. Naše kočka Zrzka stála před dveřmi a neúprosně mňoukala. Když jsem si ji vzala do postele, celá se klepala a se zrakem upřeným na dveře syčela, jako kdyby tam někdo byl. Domem se linuly zvuky, které podle mého soudu nebyly způsobené stářím.

Zrzka celou noc vyváděla, takže jsme se ani jedna nevyspala. Ráno jsem ji snesla dolů a jako lusknutím prstu se její chování změnilo. Byla to zase ta klidná přítulná kočka. Když šla kolem schodů do druhého patra, opět syčela. Její chování mi dávalo jasně najevo, že s tím druhým patrem není něco v pořádku.

Mohlo by Vás zajímat:

Valerie (31): Chtěla jsem dceru trochu postrašit na hřbitově. Nakonec jsme vyděšené utíkaly obě

Doufám, že se rodičům nic nestane

I když v domě nebydlím trvale, bojím se v něm. Kdykoliv u našich přespím, mám divný pocit. Třeba nedávno. Zapálila jsem si v pokoji svíčku. Plamen se chvíli nakláněl napravo a pak zase nalevo. Jako kdyby ho někdo ovládal. Strachy jsem svíčku sfoukla, ale k mému překvapení se znovu sama rozhořela.

Když jsem to našim říkala, smáli se a celou věc zlehčovali. Já ale mám o ně strach. Nemyslím si, že za tím stojí staré rozvody elektriky, nebo ztrouchnivělé trámy, jak říká táta. V tom domě podle mě prostě straší. Po nocích slyším šepot na celém druhém patře. Zatím se nic zásadního nestalo, ale nejsem nadšená, že v tom domě bydlí rodiče sami. Snad se jedná o ducha, který nemá špatné úmysly.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Žaneta (42): Věděla jsem, že v tom domě straší, a doufala, že ho prodáme. To jsem se ale spletla

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.