Blanka (19): Dostala jsem od rodičů k narozeninám dárek, který jsem chtěla. Teď se za něj ale stydím

Od patnácti let jsem chodila na brigády, protože jsem se chtěla naučit hospodařit s penězi a současně nečekat na kapesné a koupit si to, co jsem chtěla. O rok později mě napadlo si dávat peníze stranou a ušetřit si na autoškolu, abych si mohla udělat řidičský průkaz.

Mohlo by Vás zajímat:

Žaneta (39): Můj muž mi koupil oblečení a nutí mě ho nosit. Takhle se ale oblékat nemůžu

Když udělám autoškolu, rodiče mi koupí auto

Rodiče ze mě měli radost, že vydělané peníze jen tak bezmyšlenkovitě neutrácím a šetřím si na důležitou věc. Chtěli mě motivovat, tak mi řekli, že pokud to dotáhnu do konce, peníze ušetřím a udělám zkoušky, koupím mi k mé plnoletosti auto. To byla pro mě odměna, za kterou jsem se hnala celé dva roky.

Bydlíme od centra města asi dvacet kilometrů a minimálně v zimě se hodí mít auto. Nadešel čas pro autoškolu, jízdy mi šly skvěle a na testy jsem se velmi pečlivě připravovala. Vše jsem složila na první pokus, byla jsem šťastná jako blecha. Ted už mi chybělo jen to nové auto.

Mohlo by Vás zajímat:

Klaudie (21): Svěřila jsem se kamarádkám se svým tajemstvím. Odsoudily mě a opustily

Nastal den D

V den mých narozenin jsem se nemohla dočkat, dalo se to srovnat s dobou, kdy jsem věřila na Ježíška a těšila se, co najdu pod stromečkem. Máma s tátou byli také dost natěšení, co asi na nové auto řeknu.

Odpoledne mě vzali do garáže, kde jsem hned viděla auto pod plachtou. Nechali mě, abych plachtu sundala sama. Jak dravec jsem ji strhla k zemi a nestačila se divit. Stál tam hotový vrak, že by se  za něj v muzeu nemuseli stydět, ale já ano. Táta se zeptal: ,,Tak co na něj říkáš, Bláni, krásný, co?“ Byla jsem tak v šoku, že jsem se nezmohla skoro na nic, jen jsem kývala.

Auto bylo celé orezlé, kapota měla jinou barvu než zbytek auta, takže bylo asi i bourané. Tajně jsem doufala, že je to jen vtip a někde stojí ještě to skutečné auto pro mě. Představa, že s tím jedu za holkama nebo jen do školy, byla nemyslitelná. Honilo se mi v hlavě, nikdo mě v tom nesmí vidět, všichni se mi budou smát. O peníze jsme doma úplnou nouzi neměli, nerozuměla jsem tomu.

Mohlo by Vás zajímat:

Edita (27): Přítel si strašně přál dítě, já chtěla počkat, ale nakonec jsem svolila. Teď jsem nešťastná

Znovu šetřím

,,Chceš se jet projet?“ ptal se táta. Říct ne jsem nemohla. Sedli jsme si do toho vraku, při nastartování se to začalo celé klepat, vrčet, z výfuku šel šedý dým. Když jsme vyjeli do ulice, slyšela jsem divný zvuk, auto mělo někde díru ve výfuku a znělo to šíleně. Jízdu jsem si neužila, styděla jsem se v tom jet. Táta to komentoval se slovy, že se v něm naučím a nebude to taková škoda, když ho někde škrábnu nebo nabourám.

Autem nejezdím, doma tvrdím, že u školy není kde parkovat. Místo radosti teď dále šetřím peníze na skutečně nové auto. Rodičům to říct nemůžu, protože je mi jasné, že by se jich to velmi dotklo.

Mohlo by Vás zajímat:

Radim (40): Žena se mi ztrácela před očima, měla rakovinu. Sáhl jsem po řešení, které mi dalo naději, že přežije

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.