Blanka (41): Byla jsem šťastná, že jsem konečně našla práci. Manželovi se ale na ní nelíbí jedna zásadní věc

Uživit čtyřčlennou rodinu z jednoho platu není možné. S manželem Robertem (45) totiž máme hypotéku, a když připočtu všechny pravidelné měsíční výdaje, zůstane nám sotva pět tisíc. Proto jsem si po propuštění z místa servírky musela urychleně najít novou práci.

Mohlo by Vás zajímat:

Antonie (36): Myslela jsem, že návrat do práce bude snadný. To bych ale nesměla mít děti

Měsíc jsem marně čekala na odpovědi

Seděla jsem každý den u počítače a odpovídala na inzeráty. Ono, co si budeme povídat, jako servírka, byť s patnácti lety praxe, jsem neměla moc možností. Byla jsem ale ochotná se cokoliv operativně naučit. Ovšem najít si práci v této době bylo skutečně velmi těžké.

Měsíc jsem čekala, než se vůbec někdo ozval. Začínala jsem být zoufalá, protože se zdálo, že pro mě práce zkrátka není. Seděla jsem sklesle u okna a začala jsem ze zoufalství přemýšlet, co bychom tak mohli prodat, abychom získali nějaké peníze. V tu chvíli přijelo k sousedům auto a kurýr jim vyložil nákup před dveře.

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (31): Našla jsem si po mateřské velmi dobře placenou práci. Manžel žárlí a úspěch mi nepřeje

Zkusila jsem kurýrní službu a vyšlo to

Hned jsem najela na webové stránky firmy. „Třeba někoho hledají,“ říkala jsem si. Teď poměrně dost lidí objednává nákupy on-line. Ukázalo se, že mají volná místa. Zaslala jsem tam životopis a doufala, že to tentokrát vyjde. Řidičský průkaz mám, Prahu a okolí mám naježděné, takže tam by problém být neměl.

U večeře jsem se svěřila Robertovi: „Napsala jsem do firmy, co rozváží nákupy do domu. Mají volná místa, tak mi drž palce.“ Ten vyprsknul smíchy. „Jakože by ses živila rozvozem nákupů? To až uvidí, jak řídíš, tak si to rychle rozmyslí,“ vysmíval se mi. „Jak to myslíš? Řídím stejně dobře jako ty, tak toho nech,“ bránila jsem se.

„Jde spíš o to, že to není práce pro ženskou. To má dělat chlap. Určitě tě nevezmou,“ dodal mi sebevědomí. Raději jsem debatu ukončila a myslela si své. Druhý den mi volali. Musela jsem se dostavit do jejich kanceláře. Čekal mě tam velmi příjemný muž. Položil mi pár otázek, ověřil si, zda vlastním řidičák, a pak jen řekl: „Další žena v našemu týmu bude super oživění. Vítejte!“

Mohlo by Vás zajímat:

Štěpánka (55): Manžel změnil zaměstnání a společně s tím i svůj pohled na mě. Dostal šílený nápad

Manžel tvrdí, že to není práce pro ženskou

Odjížděla jsem domů s pocitem triumfu. Ulevilo se mi především z toho důvodu, že pomohu manželovi živit rodinu a platit účty. Doma jsem mu radostnou novinu sdělila: „Tak mě vzali. V pondělí mám první směnu.“ Robert na mě nevěřícně koukal. „Nemáš, doufám, v plánu to vzít, že ne?“ ujišťoval se. „No jasně, že to vezmu. Proč bych tam jinak psala?“ pokrčila jsem rameny.

„Já si ale nepřeju, abys to dělala. Není to práce pro ženskou. A pokud vím, je mizerně placená,“ pustil se do mě Robert. „Tak to se pleteš. Nevěřil bys, kolik mi nabídli. A dokonce budu mít každé ráno snídani,“ odbyla jsem ho. Já jsem to brala za vyřešené a šla si uvařit kávu. Za chvíli za mnou přišel Robert. „Já to ale myslím vážně. Co na to řeknou lidi, že rozvážíš nákupy? Není to pod tvoji úroveň?“ otázal se.

„Mám sedět doma, nebo vydělat nějaké peníze?“ odpověděla jsem mu otázkou. Robert mi řekl, že pokud to budu dělat, my dva jsme skončili. Tak teď, babo, raď.

Mohlo by Vás zajímat:

Božena (50): Syn se rozhodl pro zaměstnání, které je pro naši rodinu ostudou

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.