Bořek chtěl pomoci manželce se zdobením stromku. Nalil víno, pustil hudbu a přinesl ozdoby. Poklidná atmosféra se změnila v příšernou hádku a manželka se to rozhodla radikálně vyřešit.
S dobrým úmyslem jsem letos řekl manželce Jitce, že jí pomůžu se zdobením stromečku. Nalil jsem víno, pustil příjemnou vánoční hudbu a přinesl jsem krabici s ozdobami.
Pomáhal jsem
„Jsou tam tři krabice, přines i ty ostatní,“ řekla mi žena a já donesl zbytek. Trochu mě to překvapilo, přišlo mi, že toho je hrozně moc, ale Jitka je nadšeně rozbalila a začala zdobit byt. Nejdříve jsme společně dali dekorace do kuchyně a ložnice, tedy já spíš asistoval, pak přišel na řadu obývák a po něm stromek.
Její nálada byla horší a horší
Do této chvíle jsme byli v pohodě. Popíjeli jsme, Jitka si broukala písničky a mně bylo dobře. Pak jsem vzal stříbrné koule, že je začnu věšet. „Ne, proboha, ty ne! Copak nevidíš, že tu máme všechno zlaté?“ vyjekla a vzala mi to z ruky.
Tak jsem pověsil asi tři zlaté, když vtom se na mě zase obořila: „Ježiši, dáváš tři stejné vedle sebe!“ Strčila mi do ruky světýlka: „Na, rozmotej to.“ Tak jsem se to obří klubko žároviček snažil rozmotat. Zatímco já měl pořád dobrou náladu, Jitka na tom nebyla moc dobře. „Tak dělej, dáme světýlka, ale OPATRNĚ!“
Zničehonic přišla hádka
Skoro půl hodiny nám trvalo, než jsme to naaranžovali. Nikdy bych nevěřil, že je to taková věda. Jitka se u toho strašně rozčilovala. Když bylo hotovo, zhasl jsem velké světlo a rozsvítil stromeček. „Proboha, cos to rozmotal? To jsou bílý světýlka! Já chtěla žlutý!“ Ječela a normálně začala brečet. Mě to strašně rozesmálo, protože to bylo absurdní, ale ona se naštvala o to víc. „Musíme to sundat a dát tam žlutý.“ To už jsem nevydržel a obhajoval svoji práci.
Jaká světýlka mi dala, taková jsem rozmotal, ale Jitka řvala, že jsem všechno zkazil a je to moje vina. Odmítl jsem jí to pomoct sundat a ona místo omluvy za svoje chování začala vztekle uklízet všechny dekorace, poté ozdoby ze stromku a nakonec i ta světýlka. Křičela, že žádné Vánoce nebudou, a uklidila všechno do komory. „Zapomeň na Vánoce, bude to čtvrtek jako každej jinej!“ Je to už pět dní, co se pořád zlobí. Mně se ale náramně ulevilo a osobně bych byl rád, kdyby to dodržela a byl by letos klid.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.