Božena (63): Vnuk prý mluví s mým zemřelým manželem. Nevěřila jsem mu, jenže se stalo něco zvláštního

Nikdy by mě nenapadlo, že manžel Pavel zemře dřív než já. Neměl jediný zdravotní problém, přesto si ho někdo přál už tam nahoře.

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (61): Manžel za mnou chodil i po smrti. Musela jsem jeho duši požádat, aby už se nevracela

Úzké pouto

Pavel byl skvělý chlap. Měl stejně jako my všichni dobré i špatné vlastnosti. Byl oddaný své rodině. Miloval mě i naši dceru Lenku. Mezi jeho špatné vlastnosti bych zařadila to, že měl zvláštní smysl pro úklid. Byl to typický pedant a puntičkář. Bohužel, právě kvůli tomu jsme se nejvíc hádali.

Když Lenka porodila našeho vnuka Kubu, my s Pavlem jsme pro nic jiného nežili. Jakmile byl Kuba větší, manžel se ho snažil všechno naučit, protože jeho otec byl pořád na cestách a malý ho postrádal. Pavel učil Kubu samozřejmě pořádku. Vždycky mu ukázal, jak mají být poskládané hrníčky, nebo když je obraz nakřivo, jak ho má přesně narovnat.

Já se tajně někde za rohem smála. Vychovával z něj dalšího puntičkáře. Kuba ale dědu zbožňoval, a tak jsem do toho nezasahovala. Viděl v něm vzor a o to šlo. Pavel zkrátka chtěl, aby z něj vyrostl slušný člověk. Určitě by ho naučil mnoho dalších věcí, ale bohužel zcela nečekaně zemřel.

Mohlo by Vás zajímat:

Daniela (21): Zničehonic jsem se rozbrečela a nešlo to zastavit. Ve stejný moment odcházela moje blízká osoba

Vnuk jeho odchodem trpěl

Dostal za jízdy infarkt. Stala se kvůli tomu ošklivá nehoda, kterou jako jediný nepřežil. Jak už to u smrti milovaných osob bývá, zcela mě to zničilo. Kdo na tom byl ale podstatně hůř, byl právě malý Kuba. V šesti letech už dítě takovou ztrátu chápe a cítí bolest a smutek stejně jako my dospělí.

Často mi od dcery volal, jen aby se zeptal, jak se mám. Při posledním hovoru si přál, aby ke mně mohl přijet na víkend. Souhlasila jsem. Když mi řekl, že by chtěl spát v posteli, kde spal děda, samozřejmě jsem kývla. Manžel by byl určitě rád, kdyby to věděl. Celý den jsme leželi ve fotkách a vzpomínali na dědu.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (32): Na výročí úmrtí mého dědečka se doma zastavily hodiny, které sám vyrobil

Spojil se s vnukem

Blížil se čas spánku a my se šli uvelebit do postele. Usnula jsem poměrně rychle. Kuba podle všeho také. V noci jsem se zničehonic probudila a všimla jsem si, že místo vedle mě je prázdné. Běžela jsem se podívat po domě, kde Kuba je. Ten v pyžamu chodil po obýváku a dával nakřivo obrazy. Posouval věci na poličkách. „Co to tady děláš?“ zeptala jsem se.

„Babi, děda mě poprosil, abych tady udělal menší nepořádek, aby se nenudil, až zase přijde,“ řekl vesele. „Až zase přijde? Miláčku, děda je ale mrtvý, ten už nepřijde,“ řekla jsem něžně. „Babičko, to si myslíš ty, ale děda sem pořád chodí a je rád, jak hezky uklízíš. Jen se nudí, když přijde, a chce po mně, abych udělal nepořádek, a on to pak uklidí, tak jako kdysi,“ pronesl. Vzala jsem ho za ruku a odvedla do postele.

Ještě jsem se otočila do obýváku a viděla jsem ten nepořádek, který Kuba nadělal. „Ráno to spolu uklidíme, jo?“ zašeptala jsem. Vnuk zakroutil hlavou a řekl, že to děda stihne, než vstaneme. A skutečně. Ráno bylo všechno uklizené přesně tak, jak to dělával manžel. Tekly mi slzy po tváři. Nevěřila jsem tomu. Pořád jsem si myslela, že to Kuba uklidil někdy brzy ráno. Další noc jsme provedli to samé. Ráno bylo vše zase uklizené. On se skutečně vrací, aby uklidil tak, jak to měl rád.

Mohlo by Vás zajímat:

Filip (24): Po smrti dědečka jsme si vzali jeho psa. Netušil jsem, že mě s dědou bude dále spojovat

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.