Cecílie (68): Celý život jsem byla na dcery sama. Na stáří potřebuji pomoc, ale jejich reakce mě velmi ranila

Nikdy by mě nenapadlo, že se mě vlastní dcery pokusí na stáří zbavit. Za to, co jsem pro ně celý život dělala, si to nezasloužím. Ani jedna v sobě nemá špetku empatie, aby si mě vzala domů. Jsem z toho neskutečně zklamaná. Jak se zdá, domov důchodců mě nemine.

Mohlo by Vás zajímat:

Jaromír (69): Celý život jsem si hřál na prsou hady. Synové mě na stáří odložili

Dcery jsem vychovávala sama

Holky jsem vychovávala sama zhruba od prvních narozenin. Partner neunesl, že se nám narodila dvojčata. Od rodinného života dal ruce pryč. Zůstala jsem na tak malé děti úplně sama. Otáčela jsem každou korunu, aby bylo na chleba. Prošly jsme si velmi těžkým obdobím, protože byly měsíce, kdy jsem s penězi nevyšla.

V tom nejkritičtějším období jsem dokonce musela rozprodávat nějaké věci z domácnosti. Hrozilo mi, že pokud holky nezajistím, seberou mi je. Nakonec jsem vratkou situaci ukočírovala a postupem času se z nouze vyhrabala. Katka a Bára byly vším, co jsem měla a pro co jsem žila. Z práce jsem musela rovnou pro ně a být s nimi.

Nějaký osobní život a čas pro sebe jsem neznala. Byla jsem jak matkou na plný úvazek, tak i živitelkou rodiny, kamarádkou a jejich vrbou. V patnácti začala Bára blbnout se školou, takže jsem řešila ještě to. Hrozilo jí vyloučení ze střední školy. Někdy jsem si připadala životem velmi unavená. Nejhorší bylo to, že jsem si nikdy nemohla odpočinout.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (53): Přesvědčila jsem matku, aby šla do domova seniorů. Netušila jsem, jak to dopadne

Ve stáří jsem požádala dcery o pomoc

Když se za tím vším dnes ohlédnu, myslím si, že se mohu s klidem poplácat po rameni a říct si nahlas: „Zvládla jsi to na jedničku." V této iluzi jsem žila dlouhá léta. Holky se postupně odstěhovaly a provdaly. Dnes je jim 37 let. Katka je maminkou dvou chlapců, na které jsem velmi hrdá. Bára je zatím bez dětí, protože ráda cestuje a rodina by jí prý svázala ruce.

Já už jsem bába v letech, mám i nějaké zdravotní problémy. Špatně slyším, vidím jen s brýlemi a nohy už mě vůbec neposlouchají, takže chodím o holi. K tomu se mi rozjíždí stařecká demence. Sama jsem si před časem musela přiznat, že už některé věci nezvládnu a potřebuji pomoci. Obrátila jsem se tedy na své dcery.

Začala jsem u Katky. Zcela otevřeně jsem se jí zeptala, jestli by si mě k sobě vzala. Její reakce mě rozplakala. „Mami, to přece nejde. Máme s Liborem dvě malé děti. Víš, kolik je kolem nich práce? Nemůžu se o tebe starat,“ bránila se. „Klidně ti budu platit nějakou pečovatelku," nabídla se. S nadějí, že se Bára zachová jinak, vydala jsem se za ní.

Mohlo by Vás zajímat:

Radka (28): Dcera prohlásila, že si najde tatínka sama. Její plán vyšel na jedničku

Dcery se ke mně zachovaly podle

Ani její reakce mě nepotěšila. „Mami, já jsem pořád jednou nohou za hranicemi. U mě být nemůžeš. A myslím, že by se to Lukášovi nelíbilo," odbyla mě. Doufala jsem, že se jim to rozleží v hlavě a svůj postoj změní. To se ale nestalo. Katka mi akorát přivezla nějaké letáky s nabídkou domovů důchodců a strčila mi peníze.

„Já nechci peníze. Přála jsem si být s rodinou, než umřu," řekla jsem na rovinu. Obě si daly ruce v bok a osočily mě z vydírání. Pro mě to bylo jasné znamení, že s nimi počítat nemůžu. Zatím se snažím vše zvládat v rámci možností sama, ale na moc dlouho už to nevidím. Umřu s vědomím, že mé vlastní dcery se ke mně otočily zády. Asi zapomněly, co všechno jsem pro ně obětovala.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Vašek (65): Manželka si v důchodu našla koníčka, který mě děsí. Dostáváme se kvůli němu do stále větších problémů

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.