Dalibor je v šoku z toho, jak rychle se jeho manželka změnila. Vždycky si myslel, že je rodinný typ. Po návratu z mateřské se ale Milada s plnou vervou pustila do práce. Minulý rok ji povýšili. A vše šlo z kopce. Zajímá se jen o práci. Rodinu odsunula na druhou kolej.
Vždycky se mi na Miladě (43) líbilo, že je rodinný typ. To ona před lety přišla s tím, že už je čas na děti. Ještě nedávno byla milující maminkou a vzornou manželkou. Sotva ji v práci povýšili, rodina šla stranou. Nejde o to, že bych na ni žárlil. Vadí mi, že všechno na světě je důležitější než já s dcerami.
Manželka byla vždycky rodinný typ
Když byla Milada poprvé těhotná, byla z ní cítit láska, kterou je připravena dát dceři. Mateřskou dovolenou si užívala všemi doušky. Na čas strávený doma si nikdy nestěžovala. Věnovala se Monice s láskou a trpělivostí. Miladě mateřská prospěla, protože si během ní dokázala dodělat kurz angličtiny a zdokonalit se v počítačových dovednostech.
Nikdy ale ne na úkor dětí. Během druhé mateřské to bylo nemlich to samé. Já jsem se vracel domů rád. Čekala mě tam otevřená náruč mé usměvavé ženušky. Doma bylo vždycky uklizeno a navařeno. Z dětí sršela spokojenost a já si nemohl přát víc. Když šly obě holky do školky, manželka nastoupila do práce.
Začínala jako řadový pracovník, ale postupně se vypracovala na vyšší pozici. Pořád to byla ta milující manželka a mamka dvou dětí. Vše se změnilo na konci minulého roku, kdy dostala další povýšení. Stala se z ní manažerka celé sekce. Změny přicházely postupně. Pozdní příchody domů, zanedbaná domácnost...
Najednou je pro manželku důležitější práce než rodina
Po příchodu se chtěla vždycky rychle zbavit holek a usednout k počítači. Své povinnosti delegovala na mě. Mlčel jsem. I když mě nebavilo žehlit nebo dělat prádlo, držel jsem se. Nechtěl jsem jí bránit v růstu. Naopak! Chtěl jsem, aby i ona byla v práci spokojená a úspěšná. Jenže jí to celé přerostlo přes hlavu.
Nesmí chybět na žádném večírku, nebo obyčejném posezení s podřízenými. Doma neřešíme nic jiného než její práci. Už mě unavuje každý den poslouchat to samé. Jak je skvělá, jak jí všichni zobou z ruky. Na nic nemá čas. Jen na práci. Dokonce nás začala s dcerami na víkend vyhánět, aby mohla pracovat.
Svou práci začala brát až příliš vážně. Najednou je moje práce technika nedůležitá a pod úroveň. Musím říct, že svou ženu vůbec nepoznávám. Holkám chybí máma a mě manželka. Pořád jsem si říkal, že to časem opadne a věci budou jako dřív. To jsem se ale bohužel spletl. Čím víc manželce dovoluji, tím víc se nám vzdaluje.
Pokud se žena nevzpamatuje, asi ji opustíme
Vždycky v období jara řešíme dovolenou na léto. Když jsem se zeptal, kam letos pojedeme, zažil jsem další šok. „Já nikam nejedu. Mám práce jak na kostele. Jeďte sami, aspoň tady bude klid," odbyla mě. „To myslíš vážně? Na rodinné dovolené jezdíme, co jsou holky na světě. To jim přece nemůžeš udělat. To ony mají být na prvním místě, ne práce," vyslovil jsem konečně svůj názor.
To Miladě nesedlo a hned se do mě pustila. „Já ti mám takový pocit, že snad žárlíš na mou práci..." pronesla. A já se nestačil divit. „O to tady přece nejde. Mimo toho, že jsi manažerka, máš být i mámou a manželkou," připomněl jsem se. Každý to vidíme jinak. Milada si myslí, že je v právu a já nesmím nic říct. Zaplatil jsem tedy dovolenou jen pro tři. Pokud se po našem návratu nic nezmění, jsem připraven nefungující vztah opustit.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.