Dana věděla, že je Milan velmi zásadový a vše v jeho životě má své pevné místo. Nijak jí to nevadilo, dokud jí Milan nenabídl, aby se k němu nastěhovala. Tehdy Dana pochopila, že život s ním nebude vůbec jednoduchý.
Většina vztahů se až do společného bydlení tváří téměř ideálně. Žádné hádky či spory o to, jak se domácnost povede. To je i můj případ. Dokud jsme s Milanem (38) bydleli odděleně, nemohla jsem si na nic stěžovat.
Milan měl velmi podivné zvyky
S Milanem nás dělí deset let. Nemyslím si, že by to byl nepřekonatelný problém. On není starý dědek a já zase nejsem naivní puberťačka. Oba jsme ve věku, kdy máme v životě celkem jasno. Milan se živí jako manager v jedné větší firmě, já dělám recepční v hotelu.
Milan se od začátku jevil jako zásadový. Jeho život má celkem pevný řád. Má určené dny, kdy chodí cvičit. Nikdy to nemůže být jinak. Alkohol pije zásadně jen v sobotu, jiný den to nepřichází v úvahu. Třikrát týdně jede do práce autem, zbylé dva dny jezdí na kole. To z ekologických důvodů, má pak pocit, že něčím přispěl k záchraně planety.
Maso jí jen ve středu. Pro někoho možná divné zvyky, ale mně nedělá problém to respektovat. Ve své podstatě se mi to i líbí. Já nic takového v životě nastavené nemám. Žiji každý den podle toho, jak se zrovna cítím. Milan mi své zásady připomněl ve chvíli, kdy jsme se domluvili na společném bydlení.
Představil mi svoji lednici
I jeho byt vyzařoval zvláštní auru. Všechno mělo své přesné místo. Hrníčky v poličce i křeslo, se kterým se nesmělo hýbat. Ruličky toaletního papíru měl vyskládané jako vojáky. Hned jsem pochopila, že Milan bude extrémní puntičkář. Nahlas jsem nic neřekla, jen jsem se tomu potají smála. Každý jsme nějaký, a tak jsem i Milana brala.
Provedl mě bytem, řekl mi, kam si můžu dát svoje věci. Začal mi vybalovat a ukazovat, jak si mám oblečení poskládat do skříně. To proto, abych dodržela jeho domácí řád. Bylo to vážně úsměvné. Poté mě vzal do kuchyně. ,,To je lednice,“ prozradil mi, jako bych to nepoznala, a otevřel ji.
,,Jde o to, že každý budeme mít svůj foch,“ upozornil mě a prstem ukázal na ten uprostřed. ,,A proč proboha?“ nechápala jsem. ,,Zkrátka to tak mám. Z mé přihrádky si nic neber. Jedna přihrádka bude společná, když budeš vařit pro nás pro oba,“ vysvětlil mi. ,,Počkej, takže si budeme každý nakupovat sám pro sebe?“ zarazila jsem se. ,,Jsi bystrá,“ začal se smát.
Koupil si vlastní lednici na zámek
Protočila jsem panenky. Přišlo mi to ujetý. V jedné domácnosti dvojí nákupy. Nicméně jsem to jistý čas respektovala. On si totiž Milan kupoval nějaké super potraviny, které stály víc než ty moje obyčejné. Různé raw tyčinky nebo veganské pomazánky. Nechával si dovážet čerstvé džusy a šťávy. Na nic z toho jsem neměla nárok.
Jednou mě ale přepadla zvědavost a od každého jídla, co měl ve své přihrádce, jsem ochutnala. Zhřešila jsem! Milan se z toho málem zbláznil. Zjistil to hned. ,,Ty sis brala něco ode mě z lednice?“ halekal. ,,Jen jsem ochutnala, promiň. Dokoupím ti to,“ omlouvala jsem se a doufala, že to tak bude stačit.
Milan z toho ale udělal námět na třetí světovou válku. Tak ho to rozčílilo, že se rozhodl pro radikální řešení. Koupil si vlastní menší lednici, na kterou dál zámek. Klíček nosí u sebe, abych nepropadla pokušení. I když jsme spolu dva roky, stále jsem pro to nenašla pochopení. Ale budiž, když mu to tak vyhovuje...
Další příběhy ze života ➔
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.