Dana (34): Manžel mi od porodu s ničím pořádně nepomohl. Jsem vyčerpaná, zoufalá a znovu těhotná

Na dítě jsme se s Petrem (39) moc těšili, proto mě překvapilo, jak se zachoval první měsíce po porodu. Nepomohl mi absolutně s ničím. Situace se nezměnila ani po roce a můj pohár trpělivost přetekl. Navíc jsem znovu těhotná!

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (24): Přítel mě opustil hned po porodu. Prý jsem mu zkazila život, protože on dítě nikdy nechtěl

Miminko bylo vymodlené, čekala jsem i takový přístup

Konečně nastal den, na který jsme dlouho čekali. Z porodnice jsme si donesli naši dcerku Lotku, která byla vymodleným dítětem. Jakmile jsem si vybalila věci, Petr navrhl, že si skočí s kamarádem zahrát basket. Jeho přístup mě překvapil, ale řekla jsem si, že asi ze sebe potřebuje dostat adrenalin.

Šestinedělí pro mě nebylo snadné, pamatuji si ho mlhavě a asi je to tak dobře. Snažila jsem se „rozkojit“, nevěděla jsem, kde mi hlava stojí. A srovnávala jsem se i s poporodními bolestmi. Petr v té době nemohl nic moc dělat, takže alespoň občas uvařil. V noci spal v jiné místnosti, kde zůstal půl roku.

Za tu dobu ani jednou v noci nevstal, aby mě vystřídal v krmení z lahve, nebo aby mi s něčím pomohl. Nepřiložil ruku k dílu ani během koupání či přebalování. Domů mi chodila pomáhat matka a kamarádka. Zavedla jsem na to téma s Petrem řeč a on potvrdil moji domněnku. Myslí si, že péče o miminko patří výhradně ženám.

Mohlo by Vás zajímat:

Romana (33): Díky cvičení jsem po porodu dostala do formy, ale manžel začal žárlit

Nezvládne se o ni postarat

Když Lotka spí, uklízím byt. Není to tak snadné, takže se mi práce hromadí všude, kam se podívám. Máma mi někdy uklidí, ale nechci ji o to žádat. Petr udělá kus práce až poté, co ho pětkrát poprosím. Vím, že si na to stěžuje každá druhá žena. Ale je to tak.

Po roce jsem si konečně došla k zubaři a na fyzioterapii. Petr musel hlídat Lotku a byl z toho rozpačitý. Malá celou dobu plakala. Bodejť by ne, je zvyklá výhradně na mě. Když jsem doma sdělila, že bych jednou týdně chtěla chodit na pilates, Petr se zhrozil.

„Nechceš chvíli počkat? Je ještě dost malá a sám to s ní nedávám,“ vypadlo z něj. „Roční dítě už bys zvládat mohl, jsou tatínci, co zvládnou i novorozeně,“ odsekla jsem naštvaně. Zeptala jsem se ho, kdy se vlastně hodlá zapojit. Petr mi řekl, že až začne Lotka běhat a mluvit, bude s ní trávit mnohem víc času. Jsem na to upřímně zvědavá, protože tomu moc nevěřím.

Mohlo by Vás zajímat:

Jitka (34): Manžel chodí každý den do hospody. Je mu úplně buřt, že máme doma malé dítě

Jsem opět těhotná

Nedávno se ukázalo, že jsem opět těhotná. Za normálních okolností bych byla šťastná, dvě děti jsme si vždy přáli. Teď ale vím, jak Petr „funguje“. A tuším, že mě čekají galeje. S Lotkou už mi bude muset pomoct, jinak by to ani nešlo.

Myslela bych si, že pánové prostě na ty nejmenší dětičky moc nejsou. Ale kamarádčin manžel je možná nějaký přírodní úkaz. Vstával v noci k novorozeňatům, vozil kočárek a hlídal je. Moje kamarádka má sobotní odpoledne vždy pro sebe a oproti mně vypadá mnohem veseleji a odpočatěji. Proč to nemůžu mít taky tak?

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (27): Přítel mi vůbec nepomáhá s dcerou. Tvrdí, že je to práce pro ženskou

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.