Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí. O pravdivosti lidového rčení se na vlastní kůži přesvědčil i Daniel. Na první rande s hezkou dívkou totiž dorazil se čtyřicetiminutovým zpožděním. Jeho nová známost to nerozdýchala...
Nejsem žádný velký hezounek, za kterým by se ženy otáčely. Ty, které se mi líbily, mě odmítaly a vrhaly na mě častokrát i nepříjemné pohledy. Neměl jsem příliš vysoké sebevědomí, takže oslovit nějakou slečnu byl pro mě docela kumšt. Dlouho jsem zůstával single, což mě trápilo.
Seznámil nás kamarád
V osobním životě se mi zadařilo až na prahu dvacítky. Trochu jsem změnil image, zesílil, jinak se oblékal... Stal se ze mě jiný člověk a proměna mi přinesla ovoce. Holky se na mě začaly usmívat a koketovat se mnou.
Jednoho dne jsem kráčel po ulici, když jsem potkal Radka, kamaráda ze školy. Nebyl sám, vedle něj postávala šmrncovní bruneta s velkýma očima. „Tohle je Jana, moje kamarádka a tohle zase můj kamarád Dan,“ vypálil stroze. Podali jsme si ruce. „Těší mě,“ pronesla Jana (21) a vytasila okouzlující úsměv. Já naopak mlčel a jen na ni zíral s otevřenou pusou. Byla z toho poněkud zaskočená.
„Stalo se něco? Vypadám tak blbě?“ ptala se. „Promiň, ale nemůžu se na tebe vynadívat. Vypadáš jako novodobá Kleopatra,“ zalichotil jsem jí a ona rázem vybuchla smíchy. Dali jsme se do řeči a padli si do noty. Když Radek viděl, jak s ní flirtuji, raději se takticky rozloučil. Řekl, že musí ještě zajít do obchodu a nechal nás o samotě.
Na rande jsem dorazil pozdě
Povídali jsme si a bylo nám oběma fajn. Cítil jsem, že ji přitahuji. Ona se mi líbila hodně. Měla sexy postavu a plný dekolt, nemohl jsem z ní vůbec spustit oči. Navrhl jsem, zda by se na druhý den nešla projít do parku. „Proč ne, ráda,“ odvětila. Vyměnili jsme si telefonní čísla a domluvili se, že se setkáme další den v pět.
Park byl od mého domu vzdálený asi půl hodiny jízdy autobusem. Bylo krátce před čtvrtou a já se pomalu chystal, že vyrazím za Janou. Autobus jel v 16.25. „Krásně stíhám,“ říkal jsem si nahlas. Jenže jsem se šeredně mýlil. Bydlím v jedenáctém patře panelového domu. Nastoupil jsem do výtahu, sjel kousek dolů a najednou blik a konec! Jako na potvoru vypadla elektřina a já zůstal uvíznutý ve výtahu. Zmáčkl jsem alarm, ale nic se nedělo. Asi po deseti minutách naštěstí došlo k obnově proudu a já spěchal na zastávku, která byla asi dvě stě metrů daleko. Autobus mi bohužel ujel a další jel až za dvacet minut.
Šátral jsem v kapse po telefonu, abych zavolal Janě, že budu mít zpoždění. Prohledávám bundu, jenže mobil nikde! Já debil, nechal jsem ho doma! Sprintoval jsem tedy zpátky k baráku, vyjel nahoru k bytu a marně hledal mobil. Pátral jsem po něm jako zběsilý, jenže telefon byl prostě fuč. Byl jsem už hodně zdrcený, když v tom jsem ho najednou spatřil. Byl zapadlý mezi polštáři na gauči… Popadl jsem ho a chvátal na zastávku. Uběhl jsem snad rekord na 200 metrů, jenže autobus mi bohužel ujel před nosem. Nasedl jsem do dalšího spoje a chtěl zavolat Janě, ale zjistil jsem další jobovku. Mobil byl úplně vybitý! Na schůzku jsem nakonec dorazil o čtyřicet minut později. Rozhlížel se po parku, ale Jana nikde.
Napsala mi tvrdou zprávu
Začal jsem si sprostě nadávat. Pak jsem se pomalým krokem šoural zpátky na autobus a kroutil bezmocně hlavou. Když jsem se vrátil domů, rychle jsem strčil mobil do nabíječky a volal Janě. Nezvedla mi telefon, což jsem tak trochu očekával. Napsal jsem jí tedy omluvnou zprávu s tím, aby se ozvala. Odepsala asi za hodinu, tvrdě a nekompromisně. Že si potrpí na dochvilnost, že čekala přes půl hodiny jako blbec a ať jí už laskavě nepíšu. Zklamal jsem ji a už to nemá cenu.
Byl jsem z toho otrávený. Smůla, ale hlavně moje pitomost, která mi utnula možná životní rande. Jsem citlivější typ a pár dnů byl docela dost skleslý. Janu jsem od té doby už nepotkal, nereagovala ani na moje opětovné pokusy, abychom se sešli a promluvili si. Mrzelo mě to ještě dobrých pár měsíců, než jsem se seznámil s Alžbětou (22) a Janu konečně vyhnal z hlavy.
Každopádně byl tento zážitek pro mě ohromným ponaučením. Podobný trapas jsem už nechtěl dopustit a na první rande s Betkou jsem dorazil s půlhodinovým předstihem...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.