Daniela (35): Nemohla jsem se dívat na to, jak je mamka sama. Vzala jsem její štěstí do svých rukou

Když mi bylo patnáct, umřel mi táta. Máma si jeho smrt kladla za vinu. Dlouhé roky si k sobě žádného muže nepustila. Musela jsem se do toho vložit a trochu toho štěstí jí naservírovat až pod nos. Doufám, že to vyjde.

Mohlo by Vás zajímat:

Olga (48): Z našeho manželství se vytratila láska. Ulevilo se mi, když jsme si to přiznali oba

Po smrti otce zůstala mamka sama

Táta spáchal sebevraždu. Nechápala jsem, proč to udělal. Mamka mi k tomu nikdy neřekla víc. Jen to, že je to její vina. Ode toho dne byla sama. První roky jsem to chápala, bolest ze ztráty milované osoby byla veliká. Ona se snažila, aby dokázala zastoupit i otcovu roli. Byla na mě přísná a chtěla, abych to někam dotáhla.

Když i po pěti letech byla sama, rozhodla jsem se, že s ní toto téma otevřu. „Proč si někoho nenajdeš?" zeptala jsem se otevřeně. „Přece nemůžeš být do smrti sama...“ dodala jsem. Máma si jen odfrkla a řekla, že takhle je jí dobře.

Bylo pravdou, že na první pohled vedla spokojený život. Měla práci, která ji bavila. Pár dobrých přátel. Chodila pravidelně cvičit a jezdila s kamarádkami na wellness víkendy. Jenže ony se vždycky měly za kým vrátit. Máma se vracela do prázdného bytu, kde na ni čekal jen starý pes. Slíbila jsem si, že jí někoho najdu.

Mohlo by Vás zajímat:

Martin (31): Přál jsem si najít ženu, jako je moje máma. Povedlo se mi to až po rozvodu

Musela jsem mamce někoho najít

Občas jsem jí nenápadně někoho podsouvala, jindy poslala inzerát od zajímavého muže. Máma se ale jakémukoliv povyražení bránila. „Vím, o co se snažíš, ale to ti nevyjde. Já už k sobě nikoho nechci," prokoukla mě. „Nechci se dívat na to, jak jsi sama," přiznala jsem se. „Jsem tak spokojená," pokrčila rameny.

Já se během několika let vdala a porodila syna Pepíka. Ten mámě zase rozsvítil život. Péče o vnuka ji znovu zaměstnala. Pořád to ale nebylo ono. Stále jsem přemítala, jak té mamce někoho najít. A pak se to stalo. Po mateřské dovolené jsem se vrátila na své původní místo. Přibyla nám tam nová pracovní síla v podobě postaršího Imricha (58).

Hned jsme si padli do noty. Začali jsme spolu chodit na obědy. Občas jsme šli z práce pěšky domů. Imrich byl hodný, opuštěný chlapík, který by si zasloužil kus lásky. Jistým způsobem mi nahradil tátu. Naslouchal mi a dával cenné rady. A pak mě to trklo. Ten by se k mámě hodil! A začal se rodit plán.

Mohlo by Vás zajímat:

Božena (63): Ukradla jsem sestře štěstí přímo z ruky. Snad v sobě jednou najde sílu, aby mi odpustila

Mamce jsem dohodila svého kolegu

Nebylo nic jednoduššího, než mámu i Imricha pozvat ke mně domů a jen jim o tom neříct. Nejprve přišla máma a pár minut na to Imrich. První chvíle byly trapné, protože mě máma prokoukla. Imrich ale byl z mamky celý paf. Do toho Pepa začal jančit, že chce jít ven. Imrich se nabídl, že by ho mohli s mamkou vzít na hřiště.

Když odcházeli, přála jsem si jediné. Ať to vyjde! Vrátili se za tři hodiny. Vrazili mi Pepíka do rukou už u dveří s tím, že jdou ještě na kávu. „I když to bylo průhledné, děkuji ti," šťouchla do mě máma. Ti dva spolu začali randit. Imrich se začal lépe oblékat. V práci svítí jako sluníčko. Najednou už na mě máma nemá tolik času. Začala ho věnovat i Imrichovi.

Uplynulo půl roku a oni dva tvoří pár. Máma je stále opatrná, ale myslím, že je to na dobré cestě. Už zase vytáhla rtěnku a usmívá se. Věřím, že se vyplatilo počkat a ti dva si ještě užijí to, co jim život vzal. Není nad to, vidět zase mamku šťastnou.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Liběna (58): Syn mi vyčítá, že nemám čas na vnučku. Jenže já nechci propásnout lásku svého života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.