Danuše (29): V osmnácti jsem udělala největší chybu svého života. Netušila jsem, jak rychle mě dožene

Když mi bylo osmnáct let, měla jsem život před sebou. Chtěla jsem studovat, posléze cestovat. Zkrátka si užívat. Tehdy se vloudila chybička, kterou jsem lehkomyslně vyřešila. Dnes mě rozhodnutí z minulosti dohnalo.

Mohlo by Vás zajímat:

Jiřina (28): S přítelem jsme se shodli, že půjdu na potrat. Kdybych byla tušila, jak to dopadne...

Nikomu jsem o potratu neřekla

Vyšla jsem akorát střední školu, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Věděla jsem, že na dítě nejsem připravená. Neměla jsem ani žádný vážnější vztah. S Dušanem jsme spolu sice chodili, ale na velkou lásku to nevypadlo. Tehdy jsem mu ani neřekla, že jsem těhotná. Zkrátka jsem se rozhodla, že půjdu na potrat.

Neřekla jsem to nikomu, ani mamce, která by si to jistě zasloužila. Na potrat jsem šla na konci druhého měsíce. V ten den jsem cítila, jako by ze mě spadla tíha celého světa. Nijak dlouze jsem nad tím nepřemýšlela. Sotva jsem se po zákroku zotavila, pustila jsem se do realizace svých snů. Nastoupila jsem na vysokou školu a po jejím dokončením odletěla na několik let do Anglie.

Právě tam jsem se zamilovala do Tomáše, se kterým dnes žiji. Na svoje nenarozené miminko jsem si roky nevzpomněla. Hlava to vytěsnila a já si žila podle svých představ. Po návratu do Čech jsme si s Tomem našetřili dost peněz a pořídili si dům. Znovu jsem navázala stará přátelství. Mnoho mých kamarádek už mělo děti.

Mohlo by Vás zajímat:

Agáta (29): Potratila jsem a musela na operaci. Smířit se s tragédií mi pomohl zvláštní zážitek

Lékařka mi řekla, že už nemůžu mít děti

S některými z nich jsem se znovu aktivně stýkala. Bylo krásné koukat, jak Maruška vozí kočárek a září štěstím. ,,Co ty? Už plánujete děti?“ zeptala se jednou na procházce. ,,Až přijde ten správný čas,“ odbyla jsem ji. ,,Takhle se na to nedívej. Nikdy nebude ten správný čas. Musíš si říct TEĎ a zbytek se přizpůsobí sám,“ odvětila a já se zamyslela.

V sedmadvaceti letech jsem pocítila touhu založit rodinu. Tomáš to měl stejně, takže jsme se začali o dítě pokoušet. Dva roky se nic nedělo. ,,Tudy cesta nepovede,“ pronesl jednou Tom. ,,Možná bychom se měli nechat vyšetřit,“ vyřkl svoje obavy. Netušila jsem, jak rychle mě dožene minulost.

Jako první šel na vyšetření Tom. Podle všeho byl zdravý. ,,Teď je řada na tobě,“ řekl a já dostala strach. Podstoupila jsem vyšetření a doufala v kladný výsledek. Lékařka pro mě ale neměla dobrou zprávu. ,,Šanci mít dítě jste promeškala, pokud mi rozumíte,“ začala netaktně. ,,Vidím, že jste byla v minulosti na potratu. Nyní už vaše tělo není schopné počít dítě,“ oznámila mi a já propukla v pláč.

Mohlo by Vás zajímat:

Sabina (36): Po dvou potratech jsem konečně donosila dítě. Nesmím přiznat, co tomu předcházelo

Rozházela jsem si to u přítele i u mámy

Před Tomášem jsem dlouho mlžila, ale nakonec jsem mu řekla pravdu. ,,Jak jsi mohla? Potrat? To bych do tebe nikdy neřekl,“ zlobil se. Už ani nevím, při jaké příležitosti to prozradil mamce, která se cítila podvedená. ,,Danuš, proč jsi tenkrát nic neřekla? S tátou bychom ti pomohli, mohla jsi dnes mít dítě,“ plakala.

S Tomášem sice chodím dál, ale dívá se na mě jinak. Mamka to nakonec přijala tak, jak to je, ale poznám na ní, že jsem ji zklamala. Nakonec i já se sama před sebou cítím špatně. Proč jsem tehdy víc nepřemýšlela? Proč jsem byla takový sobec? Teď jsem na to doplatila. Když mě Tomáš opustí, zcela jistě to pochopím. Jak se mám ale smířit s tím, že nikdy nebudu mít dítě?

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Klaudie (24): Šla jsem na potrat a příteli jsem o tom neřekla. Když to zjistil, rozešel se se mnou

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.