David (45): V domově důchodců jsem narazil na mou učitelku ze školky. Dodnes si pamatuji, jak mě s chutí šikanovala

Čekal jsem na babičku, až se vypraví na naši obvyklou procházku v areálu domova důchodců. A tehdy jsem si všiml známé tváře, která hodně zestárla. Vybavilo se mi, jak se mnou třese, křičí na mě a dává mi herdu do zad. Paní učitelka Hájková (84), která byla známým postrachem školky...

Mohlo by Vás zajímat:

Artur (40): Byl jsem zaslepený novou láskou a vyhnal tátu do domova důchodců. Teď toho lituji

Mám na ni ošklivé vzpomínky

Každou druhou sobotu beru babičku na procházku do lesoparku kolem domova důchodců. Seděl jsem tehdy na lavičce před vchodem a čekal, až se babča vypraví. Vtom jsem opodál zahlédl starou ohnutou ženu s chodítkem. Její obličej mi byl silně povědomý.

Netrvalo dlouho a vzpomněl jsem si, co je to za ženu. Byla učitelkou ve školce, kam jsem chodíval. Tehdy si na mě a několik dalších dětí pořádně zasedla. Dodnes si pamatuji těžké chvilky, které nám připravila. Vždy nám důrazně opakovala, že doma nesmíme nic povědět, jinak půjdeme do polepšovny.

Věřil jsem jí a doma jsem nikdy nic neřekl. Dávala mi herdy do zad a když jsem se počůral, křičela na mě přede všemi tak zblízka, až jsem měl celý obličej poprskaný. Zásadně nepouštěla děti po obědě během odpočinku na toaletu, proto mnoho z nás trpělo v postýlkách s plným močovým měchýřem. Sem tam se někomu nepoštěstilo a pak skončil „na hanbě“. Hodinu klečel u zdi.

Mohlo by Vás zajímat:

Drahomíra (67): Mladí se mě snaží vyštvat z baráku. V domově důchodců mi prý bude dobře

Tahala mě za vlasy

Nenávist k té ženě mě na moment zcela ovládla. Měl jsem sto chutí k ní přijít a zakřičet na ni, že neměla ve školce co pohledávat. Jistě celý svůj život šikanovala spoustu dětí. Doufal jsem, že je to osamělá žena, kterou nikdo nemá rád.

Pak jí upadly klíče a ona neměla jak zvednout je ze země. Nejprve jsem se odvrátil s tím, že si musí poradit sama. Nakonec ve mně ale zvítězilo svědomí, sebral jsem klíče a podal je té zrůdě. Pohled do jejích očí mě bodl v útrobách, pořád jsem z té osoby cítil zlo.

Vybavila se mi vzpomínka, kdy mě táhla po chodníku za vlasy s tím, že jedeme do polepšovny. Poprali jsme se totiž s pár dětmi na zahradě a já byl obětním beránkem. Všichni pak přihlíželi tomu, jak mě táhne a říká, že už nikdy neuvidím maminku. Musel jsem si před ní kleknout a žadonit. Sám mám dceru ve školce a tohle mi rve srdce.

Mohlo by Vás zajímat:

Vladislava (21): Babičku, která podle mé matky zemřela, jsem našla v domově důchodců

Věřím, že takové kreatury už ze školství zmizely

Dcerce vždy říkáme, že se nám může s čímkoliv svěřit. Snažíme se, aby nám důvěřovala za každých okolností. My jsme jako děti takový pocit evidentně neměli. Jistě, byla jiná doba. Jak se s oblibou říká: „Všichni jsme to přežili.“ Není ale lepší dětství si užít, než ho jen přežít?

Babičky jsem se pak vyptával na onu paní, ale raději jsem jí neřekl, co všechno si dodnes pamatuji. „To je zlá babka, bývalá úča. Nikdo ji tu nemá rád. Nikdo za ní ani nechodí,“ řekla mi vážně. Karma je naštěstí pro všechny zdarma...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Bedřiška (34): Děda je zlý a nenávistný člověk. A rodina po mně chce, abych si ho na stáří vzala domů

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.