Denisa si vzala movitého muže, rychle však zjistila, že peníze nejsou všechno. Už před svatbou tušila, že jejich vztah není vášnivým splynutím dvou duší. Neuvědomila si však, do jaké pasti se dostane. Teď se zdá, že není cesty ven.
Vlastně jsem vždycky věděla, že Honza (28) není ten pravý. Ženská intuice je neomylná. Přesto jsem přijala žádost o ruku, nasadila si prstýnek a ještě před svatbou stihla otěhotnět. Myslela jsem, že dítě nás spojí. Ale byla jsem naivní, když jsem doufala, že nový člen rodiny může být náplast na nefunkční vztahy.
S manželem je prostě nuda
Vdávala jsem se v pátém měsíci. Dost brzy na to, abych se vešla do šatů. A dost pozdě na to, abych se už neprala s ranními nevolnostmi. Abych to objasnila, Honza není špatný chlap. Ale je s ním prostě nuda. Každý sex je jen rychlovka, při které vydrží sotva pár minut. O mém uspokojení nemůže být ani řeč. Nemáme společné koníčky, ani přátele. Bavíme se jen o provozních věcech. Kdo nakoupí jídlo, kdo toaleťák...
Těhotenství pro mě bylo spásou. Pro Honzu to ale moc zajímavé nebylo. Ne že by se netěšil, to bych mu křivdila. Ale zatímco já jsem se prala s nevolnostmi, nechutenstvím i šílenou únavou, on dál hrál na konzoli, koukal na filmy a usínal ještě před devátou. Přišla jsem si sama, nudila jsem se a přemáhal mě vztek. Práci jsem neměla. Honza vlastní prosperující firmu a ze mě se už pár měsíců po začátku vztahu stala žena v domácnosti.
Přijdeš o dítě, řekla mi tchyně
Když jsem se vzali, nic se nezměnilo. A stejné to bylo i po narození Petrušky. Osm měsíců jsem to vydržela, pak mi ruply nervy. „Já nejsem žádnej módní doplněk, sakra!" řvala jsem na něj. „Hele, víš co by za tenhle život ženský daly? Zlatou kartu máš, věčně po nákupech, o prachy se starat nemusíš. Co ti chybí?" řekl mi. Tehdy mi poprvé došlo, že moje slovo nemá váhu.
„Jestli se z toho baráku zvedneš, ta holka zůstane s náma," řekla mi tchyně při jednom z letních grilování. Překvapilo mě to natolik, že jsem upustila tác s jídlem. „A ještě je k ničemu, proboha. Pojď, Franto, jdeme se najíst někam, kde vařit umí," pokynula tchánovi.
Mám strach ze své tchyně
Honza tehdy neřekl ani slovo. „Tohle myslíš vážně? Manželství nám nefunguje a ta vaše rodinka mi bude vyhrožovat?" křičela jsem na něj. „Petra je stejně moje jako tvoje. Nepřijdu o dceru, protože ty se nudíš," řekl mi rázně. „Ty mě vydíráš," hnaly se mi slzy do očí. „Ne, říkám ti zřejmé. Máš na výběr. Luxus, nebo samotu," mrknul na mě a odešel.
Znechutil se mi, nemůžu se na něj ani podívat. Peněz sice máme dost, ale nejsou všechno. A teď mi jsou vážně k ničemu. Lehce mi mohou sebrat dceru, toho se bojím nejvíc. Žijeme na malém městě a na místním soudu se tchyně zná s každým. Mám strach. Nechci žít tam, kde nejsem šťastná. Toužím po lásce a obyčejném životě. Ale nevím, jak z toho ven. Jsem si jistá, že Honzu na tohle přivedla tchyně... Sám by to nevymyslel.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.