Denisa a Katkou byly dlouhá léta nejlepšími kamarádkami. Denisa si myslela, že jejich přátelství je pevné a nezlomné. Když otěhotněla, Katku to vůbec nezajímalo. Přehlížela to, stejně jako později malého Kryštofa. Teď je těhotná Katka a chce od Denisy pozornost. Zaslouží si ji?
Mám mimo rodiny ještě jednu důležitou osobu. Tou je kamarádka Katka (32). Známe se od svých čtrnácti let. Nikdy jsme mezi s sebou neměly větší problém. To až v době, kdy jsem otěhotněla. Nezachovala se tak, jak bych očekávala. Nyní je sama těhotná a vyžaduje po mě něco, co mi sama nebyla schopna nabídnout.
Kamarádku nezajímalo moje těhotenství
Katka byla vždycky veliká pohodářka. Člověk se s ní nenudil. Nikdy nikoho nepomlouvala. Byla vyloženě moje krevní skupina. Když jsem měla trápení, věděla jsem, že za ní mohu jít. Když nám bylo sedmnáct let, obě jsme se bláznivě zamilovaly do stejného kluka.
Myslím, že to byla zkouška našeho přátelství. Než abychom se kvůli němu přestaly bavit, raději jsme se ho vzdaly. Tehdy jsem usoudila, že náš vztah je postavený na pevných základech. Naše cesty se nerozdělily ani po škole. Každá jsem si našla práci, ale zůstaly jsme v kontaktu. Katka mi dokonce byla na svatbě za svědka.
Byla i jedna z prvních, kdo se dozvěděl o mém těhotenství. A právě tam nastal zlom. Když mi rostlo bříško a já se těšila na příchod miminka, Katka o můj stav nejevila zájem. Občas jsem se zmínila, že mi bývá špatně, nebo mě často zmáhá únava. Vždycky to shodila ze stolu se slovy: „Ty ale naděláš..." Já si totiž myslela, že můj jiný stav bude prožívat se mnou.
Když je sama těhotná, chce moji pozornost
Bylo mi to líto a s pracujícími hormony jsem to prožívala dvojnásob. Nezajímala se ani o to, co čekáme. Nebo jaká máme vybraná jména. Zkrátka a dobře přehlížela fakt, že jsem těhotná. Po porodu jsem jako čerstvá maminka měla hodně starostí. Katka to ale moc nevnímala. Zlobila se, když jsem odmítla pozvání na kávu nebo večerní koncert.
„Já mám teď dítě, nemůžu se jen tak zdekovat," dala jsem jí najevo, že se věci změnily. Když se konečně přišla na malého Kryštofa podívat, bylo to víc než divné. Ani si ho nepochovala, nic mu nepřinesla. Jako kdyby neexistoval. Neptala se na to, jak mi je, nebo jestli něco nepotřebuji. Kdykoliv jsem začala řešit věci kolem syna, měnila téma.
Katčin absolutní nezájem, že její nejlepší kamarádka je maminkou, trval tři měsíce. Když mi zavolala, že je také těhotná, měla jsem obrovskou radost. Katka začala vyžadovat moji pozornost. Chtěla, abych s ní jezdila vybírat dětskou výbavičku, nebo na ultrazvuk. Chtěla po mě něco, co mi sama nedokázala nabídnout.
Dokud to Katce nedojde, neozvu se jí
Když to jen trochu šlo, byla jsem jí po boku. Ovšem s malým dítětem to nebylo vždycky možné. Sotva ji píchlo v zádech, už mi volala. Nestyděla se požádat třeba o nákup. Nutila si schůzky, kde chtěla řešit všechno okolo svého dítěte. A jednou, když už toho na mě bylo moc, jsem jí vše řekla do očí.
„Ty se mi snad jen zdáš. Když jsem byla těhotná já, bylo ti to jedno. Nezajímala ses o mě. A já si mám teď z tebe sednout na zadek?" řekla jsem na rovinu. Toho dne jsem ji uplakanou opustila v kavárně a doufala, že jí to dojde. Uběhlo několik měsíců a Katku čeká porod. Jsem velmi zvědavá, jak si stojí. Hrdost mi ale nedovolí, abych se jí ozvala. Já na to také byla sama. Počkám si, až jí dojde, jak sobecká byla.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.