Denisa se moc dlouho neradovala ze zásnubního prstýnku s pravým diamantem. Sotva ho stihla ukázat všem kamarádkám, dostala kopačky. Jak je to možné?
S Honzou (34) jsem chodila skoro rok, když mě požádal o ruku. Byla jsem šťastná a plánovala svatbu, jenže to celé brzy skončilo. Honza se mi přiznal, že už mě nemiluje. Proč mi tedy dával ten prsten?
Potkala jsem ideálního muže
Před Honzou jsem měla ubíjející sedmiletý vztah, který skončil vleklým rozchodem. Byla jsem pak raději dlouho bez partnera, abych se vzpamatovala. Když se objevil Honza a galantně se mi dvořil, byla jsem hned „nalomená“. Takové chování jsem dlouho nezažila. Už po měsíci mi řekl, že mě miluje. Pak mě představil svým rodičům.
Přesně tohle mi chybělo – muž činu, co se nebojí závazků a po půl roce známosti navrhne společné bydlení. Cítila jsem, že tohle klapne a půjde to všechno mnohem rychleji, než jsem byla zvyklá. Nespletla jsem se. Ještě jsme neoslavili ani první výročí vztahu a Honza přede mnou poklekl s prstýnkem a vyslovil se.
Byla jsem neskonale šťastná a nosila zásnubní prsten tak, aby byl všem na očích. A nikdy jsem neváhala rozpovídat se na počkání o svých svatebních plánech. Doufala jsem, že svatba proběhne do roka a do dne. Byla jsem ve věku, kdy moje biologické hodiny začaly bít na poplach.
Prý to mezi námi prostě není ono
Pak jsem si všimla, že je Honza jaksi odměřený. Myslela jsem si, že má hodně práce a popravdě řečeno býval trochu náladový. Bylo lepší, nechat ho být a nepitvat každou jeho slabší chvilku. Tentokrát mu ale jen tak něco nepřelétlo přes nos. Po týdnu jeho zádumčivého mlčení jsem se netrpělivě zeptala, co se děje. Najednou měl slzy v očích a začal se mi strašně omlouvat.
„Promiň, byla to chyba. Myslel jsem, že to tím prstenem všechno zachráním. Ale nejde to, už k tobě nic necítím,“ vyslovil děsivý verdikt. Málem jsem se složila. Ale zároveň jsem se snažila upřímně pochopit, o čem mluví a utěšit ho. Byla jsem přesvědčená, že to v klidu vyřešíme a pojedeme dál
„Ještě to nech chvíli dozrát, možná je to nějaká zásnubní panika. Vždyť jsme se nikdy ani nepohádali, všechno je mezi námi perfektní,“ koktala jsem. Ale Honza vypadal neoblomně a měla jsem pocit, že se mu ulevilo. Prý už ke mně nic necítí pár měsíců. Chtěl to zkusit prolomit zásnubním prstenem. Myslel si, že to je ten správný tah.
Možná je dobře, že jsme se nevzali
Odstěhovala jsem se ke kamarádce. Ta se mě snažila přesvědčit, ať na něj zapomenu. Ale já dlouho doufala, že se Honza zase vrátí. Musí si přeci uvědomit, že mě miluje! Ten prsten mi snad nenasadil jen tak pro nic za nic...
Po čase jsem vychladla. Nepřeji mu nic zlého, ale nechápu, jak si se mnou mohl takhle zahrávat. Jsem ráda, že nedošlo ke svatbě, stala bych se sice manželkou, ale rovněž pokusným králíkem. Pak by se mohl po letech rozvádět se slovy, že to manželství chtěl aspoň zkusit, přestože mě nemiloval.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.