Denisa se svým partnerem se rozhodli svou čtyřletou dceru vychovávat ve zcela odlišných podmínkách. Izolují ji od okolního světa a hlavně od ostatních dětí. Myslíte si, že je to v pořádku? Se svým příběhem se nám svěřila.
Jmenuji se Denisa a je mi 36 let. S přítelem Jarkem (38) vychováváme dceru Miu (4). Vytvořili jsme si vlastní soukromou bublinu, ve které žijeme a nehodláme do ní nikoho pouštět. Mia chodí do soukromé školky a jsme moc šťastní a vděční, že ji máme. Ale okolní svět mě, co se týče mé dcery, děsí.
Dceru jsme nikdy neplácli přes zadek
Dceru jsme si pořídili až ve chvíli, kdy jsme věděli, že ji budeme schopni zabezpečit. Postavili jsme dům, já pracuji z domova a manžel jako manažer v místní firmě. Dceři dáváme jen to nejlepší, ale naši rodiče nám to vyčítají. Nikdy jsme dceru ani neplácli přes zadek, a když vidím některé matky, jak řvou na své děti, tak jsem z toho rozhozená.
Nechci, aby jí někdo ublížil
S dcerou chodíme ven, ale dětských koutkům a hřištím se vyhýbáme obloukem. Vím, jak dokážou být děti zlé. A bojím se, aby jí někdo neubližoval. To bych nesnesla. Proto trávíme čas u našeho domu na zahradě, zajdeme si na soukromé lekce plavání, jezdíme na výlety a žijeme si v naší soukromé bublině. Chci ji izolovat od veškerého okolního zla.
Prarodiče ji chtějí brát mezi ostatní děti, ale my jim to zakazujeme a oni nám vyčítají, že jí kazíme dětství. Ale nám prostředí, ve kterém dceru vychováváme, vyhovuje. Nechci, aby se naučila od ostatních dětí mluvit sprostě, nebo byla rozhozená z toho, jaké umí děti být.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.