Diana (24): Své sny jsem nikdy nebrala vážně, ale jedna výjimka mi zachránila život

Málokdy dávám svým snům nějakou váhu. A už vůbec nikdy se mi nestalo, abych se snem nějak řídila, nebo dala na jeho varování. Nedávno se mi to však vyplatilo. Bratrovi a mně jsem díky tomu možná zachránila život.

Mohlo by Vás zajímat:

Julie (26): Noc v lese byla skutečně magická. Asi mi nikdo neuvěří, co všechno jsem viděla

Ve snu jsem cítila nebezpečí

Mám o tři roky mladšího bratra Tomáše, který má čerstvý řidičský průkaz. Chtěl mě vzít na svou první delší projížďku, a tak vymyslel výlet na sobotní odpoledne. Těšila jsem se, že spolu po dlouhé době strávíme nějaký čas. Na sobotu jsem připravila svačiny, nabila foťák a samým nadšením nemohla usnout.

Ulehla jsem kolem jedenácté večer. Chvíli jsem se převalovala, než jsem pořádně zabrala. A poté se mi začal zdát sen. Zjevně souvisel s tím, co mě mělo čekat následující den. Ve snu jsme s Tomášem seděli v autě, ve kterém hrála nahlas naše oblíbená písnička. Byla jsem zvědavá, kam vlastně jedeme, ale Tom mlžil, že je to překvapení.

Když jsme dojeli na místo, zelo prázdnotou. Auto jsme nechali pod nějakým kopcem a zbytek museli dojít pěšky. Šlapali jsme dva kilometry do kopce. Ve snu jsem cítila blížící se nebezpečí. Svazoval mě podivný pocit, který jsem ale nedokázala popsat. Bylo mi tak mizerně, až jsem se probudila a šla se napít.

Mohlo by Vás zajímat:

Vlaďka (32): Hodila jsem žebrákovi stokorunu. On mi za to dal mnohem víc, přinesl mi do života štěstí

Místo, kam jsme jeli, se podobalo tomu ze snu

Když jsem druhý den nasedla k Tomovi do auta, o svém snu jsem pomlčela. Během jízdy začala hrát naše oblíbená písnička. Tomáš ji zesílil a my dva začali nahlas řvát její text. Až když skončila, došlo mi, že to samé se dělo předchozí noc v mém snu. Brácha zaparkoval na nějaké louce a řekl, že zbytek cesty musíme pěšky.

Zaváhala jsem, protože místo, kde jsme auto nechávali, bylo totožné s tím ze snu. „Tome, kam vlastně jdeme?" zajímala jsem se. „To je překvapení," mrkl na mě a vyrazil do kopce. Místo toho, abych si užívala krásy lesa, dumala jsem nad svým snem. Za chvíli se zatáhlo nebe a začal foukat silný vítr.

Tak končil můj sen. Co se dělo potom, to už nevím, protože jsem se probudila. Stromy se ohýbaly ze strany na stranu a já dostala strach. „Chci se vrátit," zvolala jsem. „Nebuď srab a pojď," burcoval mě brácha. „Mám divný pocit a do toho ten sen," zmínila jsem se. „Jaký sen?" divil se. „Měla jsem včera sen a myslím, že mě měl před něčím varovat," přiznala jsem se.

Mohlo by Vás zajímat:

Milan (50): Manželka tvrdí, že duch její matky mi zachránil život. Co když má pravdu?

Sen mě varoval před nebezpečím

Jak jsem to dořekla, přepadl mě tísnivý pocit, že pokud hned nezmizíme, něco se stane. Drapla jsem bráchu za ruku a přikázala odchod. Tomáš chvíli mrmlal, ale nakonec souhlasil. „Ty jsi fakt praštěná," hulákal během cesty dolů. Usedli jsme do auta a vydali se domů. „Co bylo tam nahoře?" zeptala jsem se.

„Krásná kaple, kterou jsem ti chtěl ukázat," odsekl naštvaně. Já už jen mlčky koukala z okna. Zlý pocit mě opouštěl. Brácha mě uraženě vyhodil doma a pomalu se ani nerozloučil. Už druhý den mi volal. „Ségra, asi jsi měla pravdu. Včera se u té kaple kvůli větru zřítily dva stromy. Celou kapli shodily. Kdybychom tam stáli..." nedokončil větu. „Mohli jsme být mrtví..." dodala jsem. „Děkuji, že jsi mě odvedla pryč," špitl do telefonu. Možná by se nakonec nic nestalo, ale jsem ráda, že jsme nepokoušeli osud.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Blanka (22): Nejmladší sestře nikdo nevěřil, že za ní v noci chodí tajemná žena. Já ale vím, kdo to byl

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.