Dominika se po rozchodu trochu utrhla ze řetězu. Chtěla si užít pozornost mužů, a tak jim přes internet posílala svoje nahé fotografie. Dnes toho hořce lituje.
Pamatuju si tu dobu, jako by to bylo včera. Rozešla jsem se po několika letech s přítelem, začala bydlet sama a toužila po zábavě. Všechny kamarádky mě poňoukaly, že teď si musím pořádně užívat. Představovala jsem si pod tím sex na jednu noc a střídání chlapů. Nikdy jsem však nebyla typ, o který by muži jevili zájem na první dobrou. Spíš naopak.
Začala jsem mu posílat erotické fotky a videa
Tak jsem je rozhodla oslovit prostřednictvím sociálních sítí. A velmi rychle jsme přecházeli k erotické konverzaci. Ani nevím proč. Když tam byly vzájemné sympatie, tak jsem to považovala za zábavné. Bavil mě pocit, že o mě někdo stojí, že někomu v práci vkládám do hlavy hříšné myšlenky. Byla to energie, přitažlivost a vášeň, kterou v dlouhodobém vztahu už sotva zažijete.
Často jsem si psala s Pepou z našeho města. Byl to typ muže, na kterého bych si normálně netroufla. Vypracovaný, snědý typ, který mi často psal, jak je ze mě hotový. Mé zprávy mnohdy začínaly slovy: "A co bys se mnou chtěl dělat?" Neuvěřitelně mě to bavilo. Během několika dní jsme přešli od konverzace k posílání erotických fotek a potom i videí. Vzrušovalo mě to a dávalo mi to pocit důležitosti.
Moje nerozvážnost mě bohužel dostihla
Tento muž navíc nebyl jediný, s kým jsem si takhle psala. Téměř každý, kdo se mnou začal konverzaci, ode mě dostal nějakou pikantní fotku. Někdy se ti muži divili a brali to lacině. To jsem se pak styděla. "Vždyť je to jen tělo," hájila jsem se. Vždy jsem se fotila tak, aby nebyly vidět nedostatky, které jsem na sobě vnímala. Nikdy jsem s těmi muži nespala, protože bych se před nimi nesvlékla. Na to nemám sebevědomí.
Každopádně, dodnes si vzpomínám na moment, kdy mi jeden známý řekl, že viděl moje fotky a zle se přitom usmíval. V tu chvíli jsem se cítila jako jedna z těch lehkých holek. Bylo mi na zvracení. Vždy jsem si myslela, že si ti muži nechají moje fotky pro sebe. A tady mi poprvé došlo, že to není pravda.
Začala jsem se hrozně bát. Vždy jsem chtěla být veřejně činná, kandidovat u nás do místní samosprávy. To jsem teď úplně zavrhla. Děsí mě, že by se o mně někdy psalo a ty fotky by někdo zveřejnil. Neuvěřitelně bych se styděla. Bojím se, že je ti muži pořád někde mají. Dokonce to dospělo do takové fáze, že se plánuji odstěhovat z města.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.