Eliška patří do skupiny obézních lidí. Manžel jí vždycky tvrdil, že mu to nevadí, ba se mu to dokonce líbí. Ona se snažila sem tam nějaké kilo shodit, ale nikdy to nedotáhla do konce. Na nedávné dovolené s přáteli se ovšem Honza dopustil něčeho, co by od něj nečekala.
Celých jedenáct let se manžel Honza (41) tvářil, že mu moje silná postava nevadí. Dokonce mi v období, když jsem chtěla hubnout, řekl, že si to nepřeje. Díky tomu jsem i já svých padesát kilo navíc přestala řešit.
Manželovi moje nadváha nikdy nevadila
Kam mi paměť sahá, vždycky jsem byla baculatá. Dávám to za vinu svojí matce, které bylo jedno, co jím. Nikdy mě nevedla ke zdravé stravě, takže jsem se cpala vším, co mi přišlo pod ruku. V pubertě jsem si vysloužila přezdívku bačučík. Místo toho, abych vzala rozum do hrsti a začala se sebou něco dělat, jedla jsem o to víc.
I přes svou vizáž a životní styl jsem si našla kamarádky. Sice žádná z nich neměla má kila, ale braly mě takovou, jaká jsem. Jedna z nich mi dokonce do cesty přivedla Honzu. V životě by mě nenapadlo, že ten urostlý muž s dlouhými vlasy a uhrančivým pohledem by o mě měl zájem.
Honzovi ale moje postava imponovala. Během prvního milování hladil moje faldíky s takovou láskou, že jsem si konečně přišla zbožňovaná. I tak mě musel dlouho přesvědčovat, že mu moje rozměrné tělo nevadí. Po dvou letech vztahu jsem mu uvěřila a přestala to řešit. Nezbystřila jsem ani ve chvíli, kdy mi váha ukázala 105 kg. Honza nad tím totiž mávnul rukou.
Tvrdil mi, že jsem krásná
Po prvním dítěti jsem přibrala dvacet pět kilogramů, které mi zůstaly do dalšího těhotenství. S druhým dítětem jsem šla na porodní sál se sto padesáti kily. Kdo mi jako první řekl, že už hazarduju se zdravím, byla moje matka. ,,Měla bys začít něco dělat. Máš dvě malé děti. Až začnou chodit, nebudeš jim stačit,“ prohlásila a já jí musela dát za pravdu.
Jakmile to šlo, začala jsem hubnout. Během dvou let jsem se dostala na sto kilo. Jenže jsem měla pocit, že vypadám ještě hůř. Všude jsem měla vytahanou kůži popraskanou od strií. Najednou jsem si uvědomila, v jakém lítám průšvihu. Svěřila jsem se s tím Honzovi a požádala ho o pomoc. Opět se k tomu postavil tak, že jemu to nevadí a má mě rád takovou, jaká jsem.
Diety jsem držela vždy jen chvíli, a pak se zase rozjedla. Moje kamarádky chodily běhat, stačily svým dětem. Já vyšla schody a už jsem byla uřícená. Byla jsem z toho velmi nešťastná. Automaticky jsem si šla pro milá slova k Honzovi. Už to měl naučené jako písničku. Lhal mi do očí, jak jsem krásná. Já to chtěla slyšet, takže jsem byla spokojená.
Vysmál se mému apetitu
Na začátku léta jsme s dalšími dvěma rodinami vyjeli na hromadnou dovolenou. Měl nás čekat týden plný srandy, jídla a alkoholu. Druhý večer se chlapci docela picli. My holky jsme popíjely jen zlehka. Tomáš se v rozverné náladě zeptal manžela na něco, co se týkalo mě.
,,To mi řekni, Honzo, proč je ta tvoje žena tak tlustá? Vždyť ta tě musí v posteli zavalit, ne?“ otázal se, načež se spustil huronský smích mužského osazenstva. Čekala jsem na Honzova obvyklá slova, která se ovšem nedostavila. ,,To víš, ta sežere na posezení i prase,“ řekl místo toho a následovala další vlna smíchu. Tekly mi slzy proudem. Nezastal se mě. Zcela mě tam ponížil. Doteď tvrdí, že si to nepamatuje. Já bohužel ano a to napořád.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.