Eliška skoro většinu svého života prožila s nadváhou. Po tom, co porodila dvě děti, se rozhodla, že zhubne a začne se mít víc ráda. Podařilo se, shodila skoro třicet kilo. Kdo její úspěch nesl těžce, byl její manžel, protože se najednou začala jinak oblékat a on začal žárlit. Zašlo to za únosnou mez a Eliška musela podvádět. Jak taková situace mohla dopadnout?
Už když jsme se s Mirkem (44) poznali, byla jsem při těle. On se do mě ale i tak zamiloval. Porodila jsem dvě děti a moje váha vystoupala lehce přes metrák. Mirek stále tvrdil, že mě miluje a že nemusím nic měnit. Dlouho mi to stačilo, než jsem si uvědomila, že už nejde jen o vzhled, ale hlavně o zdraví.
Konečně jsem pěkná ženská
Už to došlo tak daleko, že jsem nezvládala běhat za dětmi ani jízdu na kole. Hned jsem se zadýchala a přestalo mě to bavit. A nějak v té době jsem si řekla, a dost! Z dětí se pomalu stávali školáci a já jsem se bála, že se jim budou spolužáci ve škole smát, že jejich máma je velryba. Vím, jaké umějí děti být. Díky pevné vůli jsem první rok shodila dvacet kilo a těch deset kosmetických tak nějak průběžně. Jako žena jsem se najednou cítila skvěle. Musela jsem zcela vyměnit šatník, vše mi bylo velké. Manžel mě samozřejmě průběžně chválil a dokonce už i v jeden moment prosil, že to stačí. Jednou dokonce pronesl větu: ,, Ne, aby tě napadlo, že mi utečeš.“ A začalo peklo. Můj nový šatník se mu vůbec nezamlouval, protože jsem začala nosit šaty, a ty Mirkovi vadily ze všeho nejvíc. Důvod byl jednoduchý, odhalovaly víc, než dokázal skousnout.
Nesměla jsem v šatech ze dveří
Ráno, než jsme šli do práce, si vždy počkal, jak se obléknu, a pokud to na něj bylo ,,moc“, zakázal mi v tom jít. Nejdřív to byla legrace, ale když si stoupl před dveře, že mě v takových šatech zkrátka nepustí, že se mám převléknout, došlo mi, že máme problém. Pro klid jeho duše jsem si vzala džíny a tílko, ale to také nebylo úplně podle jeho. Nakonec šel a vytáhl mi ze skříně rolák, i když bylo léto.
Chvíli jsem tu hru hrála, ale když už mi s tím lezl na nervy, šaty jsem si brala do práce a tam se převlékla, a to samé než jsem jela domů. Jednu dobu mi tenhle malý podvůdek docela vycházel. Ovšem jen do chvíle, než mi jednoho dne zaklepal na dveře kanceláře s pozváním na oběd.
Rozzuřil se, prý co si to dovoluji, že mám na sobě šaty, že jsme se přece nějak domluvili. Nechtěla jsem to řešit v práci, nestála jsem o scénu před kolegy. Jenže Mirka chytil doslova amok, křičel na mě, že ho podvádím, že se tajně někde převlékám a pro čí oči to vlastně dělám. Trapas. Na oběd šel sám a já se styděla před kolegy. Místo toho, aby na mě byl hrdý, žárlil jak puberťák. Doma je teď ticho, protože čeká na to, až se omluvím. To se ale nedočká. Jediná jeho záchrana je podzim a zima. To budu nosit kalhoty.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.