Eliška (40): Nedala jsem na varování kartářky a nedopadlo to dobře. I když ne tak úplně

Někdy dojdete v životě na určité rozcestí a začnete přemýšlet nad tím, co všechno jste v životě udělali špatně. To se přihodilo i mně. Nebyla jsem totiž zrovna příkladná matka a ani manželka.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (31): Už věřím na pátek třináctého. Když mě na to upozorňovala kartářka, smála jsem se, že je to jen pověra

Ocitla jsem se na rozcestí

Měla jsem sice dobrou práci, ale to bylo tak všechno. Moje vlastní děti mě k sobě nikdy pořádně nepustily. Dnes už se jim ani nedivím. Vždycky jsem na ně byla velmi přísná, až zlá. Z manžela Saši (45) jsem si udělala tak trochu poskoka. A nějaké projevy lásky? Dalo by se říct, že jsem měla ráda jen sama sebe.

Vlastně mě daleko víc zajímalo materiálno. Oblékala jsem se do drahého oblečení, jezdila luxusním autem. A s tímhle vším jsem se pravidelně vytahovala před kamarádkami. Dá se říct, že pocit, že ony vědí, co všechno si mohu dovolit, byl pro mě víc než vztah k dětem a manželovi.

Jednoho dne jsem měla slabou chvíli. Seděla jsem sama doma a přemýšlela jsem, co dál. A poprvé v životě jsem si přiznala smutnou věc, že mě vlastně nikdo nemá rád. Sama sobě jsem položila otázku: „Kdybys zemřela, byl by vůbec někdo smutný?“ Raději jsem si na to neodpověděla. Odpověď jsem totiž znala. Musela jsem něco udělat.

Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (34): Cesta nočním vlakem mě vyděsila snad na celý život. Nikdy jsem se tak nebála

Nahlédnutí do budoucnosti

Listovala jsem časopisem a hledala jsem nějakou vzpruhu nebo znamení. Pak jsem to našla. Reklama na kartářku. To byla moje šance. Nahlédnout do budoucnosti. Neváhala jsem a hned jsem se k jedné takové objednala. Vzala mě hned druhý den. Připadala jsem si zvláštně. Já, taková pragmatická manažerka a jdu si pro radu ke kartám?

Ale co, už jsem tady, nemám co ztratit, napadlo mě. Kartářka si mě změřila velmi přísným pohledem. Evidentně i na ni jsem neudělala zrovna příznivý dojem. Najednou jsem se začala cítit provinile. Žena mi vyložila karty. „Jak se zdá, karty o vás říkají, že nejste zrovna dobrý člověk. Vidím tady zlobu, nenávist. Chybí tu láska,“ pronesla chladným tónem.

Moje přetvářka dokonalé ženy se rozbila na tisíc kousků. Karty nelhaly. Pokračovala dál. „Vidím, že vás čeká neštěstí. Kolem vás číhá smrt. Bude mít zvířecí podobu.“ Hledala jsem v sobě odvahu, abych se zeptala: „Mám ještě šanci to změnit?“ Kartářka se na mě podívala, tentokrát spíš soucitně.

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (44): Iluze dokonalého života mě málem stála manželství. Sebeláska je to, co mi v životě chybělo

Havran a bílý kocour

Znovu si pohrála s kartami a vyložila je na stůl. „Dokud neuvidíte havrana s bílou kočkou, máte ještě čas. Musíte se ale od základu změnit.“  Už jsem vytahovala peněženku, že jí zaplatím. Ona mě však zastavila a řekla: „Jste ztracený případ, nechci od vás peníze, raději na sebe dávejte pozor.“ Vzbudila ve mně strach, který jsem dosud neznala.

Odcházela jsem domů s myšlenkou, jak mám napravit sama sebe, odkud začít. Napadly mě hmotné věci. Neuměla jsem se totiž zničehonic začít chovat jako milující osoba. Byla jsem tak moc ponořená do svých myšlenek, že jsem vstoupila do vozovky, aniž bych se rozhlédla. Srazilo mě auto. Zůstala jsem ležet nehybně na zemi, ale myšlenky se mi v hlavě míhaly dál.

Vtom ke mně přisedl havran. Strašně jsem se lekla. Už chyběl jen bílý kocour a bylo by hotovo. Někdo zavolal sanitku. Poležela jsem si pár dní v nemocnici. Domů jsem se velmi těšila. Dostala jsem druhou šanci. Uvědomila jsem si, jak zničující je hromadění věcí, a většinu zbytečností jsem rozdala nebo prodala. Manžel mi dlouho moji změnu nevěřil. I když mám před sebou ještě dlouhou cestu, myslím, že to celé bylo za pět minut dvanáct.

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (26): Večerní focení na hřbitově změnilo můj pohled na zmrtvýchvstání

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.