Emma (20): Málem jsem neuposlechla hlas, který mě varoval před nebezpečím. Mohla jsem být mrtvá

Někdy se kolem nás dějí věci, kterým nerozumíme. Občas ale stačí jen naslouchat vnitřnímu hlasu. Před časem mi to zachránilo život. Když jsem si šla sednout na svůj oblíbený pařez k řece, pořád mi něco našeptávalo, abych šla pryč. Hlas v mé hlavě byl neúprosný, až jsem ho nakonec uposlechla.

Mohlo by Vás zajímat:

Sabina (25): Když mi umřel nejlepší přítel, řetízek od něj jsem ze vzteku zahodila. Ráno byl pod polštářem

U řeky jsem slyšela neznámý hlas

Když jsem byla malá holka, babička mi ukázala jedno moc krásné místo. Je to u řeky, kde je už roky veliký pařez. Když si na něj sednete, před sebou vidíte třpyt řeky a za zády máte mohutné skály. To místo se stalo mým oblíbeným. Chodila jsem tam jako dítě a chodím tam i dnes, když jsem u babičky na návštěvě.

Letos se na začátku léta u babičky konala bujará oslava, která mě nebavila. Zatoužila jsem po chvilce klidu. Vzala jsem jejího psa Arona a vydala se k řece. Jakmile jsem vstoupila do lesa, pocítila jsem blažený klid. Zhluboka jsem se nadechovala a užívala si opojnou vůni přírody.

Na břehu řeky jsem psa pustila z vodítka a rozvalila se na pařez. Zavřela jsem oči a zasnila se. Během několika minut se do mě dal divný pocit. Nějaký hlas, který jsem do té chvíle neznala, mi začal v hlavě něco našeptávat. Říkal, abych se hned sebrala a odešla. Rozhodilo mě to natolik, že jsem si sedla a otevřela oči. Kolem mě ale panoval klid. Divné, že?

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (44): Kolegové mě varovali, že v zámku straší. Nevěřila jsem jim, dokud jsem tam večer nezůstala sama

Tajemný hlas mě pobízel, abych odešla

Znovu jsem se pohodlně uvelebila, zavřela oči a nechala na sebe dopadat sluneční paprsky. „Jdi pryč," ozval se hlas znovu, ale teď už doslova řval. Otočila jsem hlavu napravo, pak nalevo, ale nikdo tam nebyl. V takové chvíli vás napadne, že jste blázen, když slyšíte hlas, který nikomu nepatří. Nechtěla jsem se nechat jen tak vyhnat a vrátit se na nudnou oslavu.

Jenže na tom místě se najednou nedalo vydržet. Záhadný hlas naléhal tak moc, že jsem zavolala psa a vydala se na cestu k babičce. V kvapu jsem se podívala, kolik je hodin. Bylo něco po půl deváté a akorát zapadalo slunce.

Druhý den jsem se tam chtěla vrátit. Jenže všude kolem byly pásky a zákaz vstupu. Opodál stál stařičký soused Miloš. „Co se tady stalo?" vyzvídala jsem. „Včera k večeru se ulomil kus skály a dopadl támhle na to místo," řekl a ukázal na zbytky pařezu. Já si hned uvědomila, že jsem na něm včera seděla. Nebýt hlasu, který mě hnal domů, ležím dneska v černém pytli.

Mohlo by Vás zajímat:

Brigita (27): Přítel mě varoval před bláznivou tetou, ale já u ní také viděla přízrak velkého černého psa

Mohla jsem být mrtvá

„A v kolik se to stalo, nevíte?" sondovala jsem. „Prý kolem půl deváté, děvenko," dodal vážně. A já najednou v duchu děkovala za to, že žiji. Domů jsem šla jako opařená. Po několika dnech přemýšlení o tom, co se vlastně stalo, mi došlo pár věcí.

Mám nějaký šestý smysl, který mi našeptával, abych šla domů. Nebo je tu ještě jedna varianta. Na tom místě kdysi dávno zemřel jeden můj prastrýc. Nebojím se říct, že mě mohl varovat právě on. Ať už je to tak či onak, já žiji. Až mi můj vnitřní hlas bude zase něco našeptávat, bez váhání ho poslechnu.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Radan (28): Skok do vody od základu změnil můj život. Pod hladinou jsem spatřil zvláštní bytost

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.