Erika (49): Kvůli manželovi jsem se vzdala všech svých snů. Teď přišel s nehoráznou otázkou

Než jsem se seznámila s Daliborem (51), měla jsem spoustu plánů. Chtěla jsem cestovat, klidně se i na čas usadit v zahraničí, a živit se coby nutriční terapeutka. Zkrátka žít podle sebe a být šťastná.

Mohlo by Vás zajímat:

Jindřich (61): Přítel mé dcery si ji nezaslouží, je líný a sobecký. Nemám ho rád

Dalibor mi rozmluvit cestu do Španělska

V době, kdy jsem začala randit s Daliborem, jsem se stýkala ještě s jedním mužem. Jenže Dalibor ho výrazně přebil. Byl flegmatik, se kterým vládla pohoda. Nic neřešil, jen si užíval. Jeho životní styl se mi tehdy velmi zamlouval. Nic nebylo naplánované, žili jsme ze dne na den.

Po roce našeho vztahu jsem dostala možnost odletět do Španělska a rok tam žít. Dalibor mě na kolenou prosil, abych zůstala. ,,Jednoho dne pojedeme spolu, slibuji,“ naléhal a já zůstala. ,,Takový sen přece může počkat, jsem mladá,“ utěšovala jsem se. Za rok jsme si pronajali menší byt, který se stal naším hnízdečkem lásky. Já se dál věnovala svým koníčkům, což bylo fitness a zdravá výživa. Dalibor trávil volný čas s kámošem u konzole.

Pak přišel první problém v ráji. Daliborův otec vážně onemocněl a potřeboval péči. Společně jsme se k němu nastěhovali a střídali se u něj. Nenapadlo mě, že bych kvůli tomu Dalibora opustila. Další dva roky jsem obětovala péči o jeho otce. Nakonec jsme jeho dům koupili, protože otec musel do ústavu.

Mohlo by Vás zajímat:

Iveta (42): S exmanželem jsem už nechtěla mít nic společného. Jednoho dne ale přišel s nezvyklou prosbou

Po nátlaku jsem dala přednost rodině

V hlavě jsem nadále živila svoje sny. Ještě byl čas odletět do Španělska. Dalibor ale začal mluvit o rodině. ,,A co moje sny?“ namítla jsem. ,,Tebe to ještě nepustilo? Nech to běžet, je čas na děti,“ usměrnil mě a já si pobrečela. Došlo mi, že z pobytu v zahraničí nic nebude. Abych neremcala, vzal mě alespoň na týden do Barcelony.

Tam jsem otěhotněla. Dítě jsem si sice přála, ale klidně mohlo ještě počkat. Vysněný život se mi nadále vzdaloval. Po narození Elišky jsem se rychle vžila do role maminky. Není nic krásnějšího, než přivést na svět malého človíčka a milovat ho. Dalibor se postupně měnil v lenocha, který doma nehne prstem.

Vracel se domů s tím, že chce mít uvařeno, uklizeno a dvakrát v týdnu sex. ,,Jak ubohé,“ blesklo mi sem tam hlavou. ,,Až budou malé dva roky, odletíme,“ pronesla jsem jednou večer, protože mi došlo, že žiju jeho život, ne ten svůj. ,,S dítětem nikam neletíme, to je ti snad jasný. To sis měla rozmyslet dřív,“ zpražil mě a hádka byla na světě.

Mohlo by Vás zajímat:

Olga (48): S manželem máme každý svůj život. Přesto od něj z jednoho důvodu nemohu odejít

Zeptal se mě, jestli jsem s ním šťastná

Ze studia také nic nebylo. Upíchla jsem se v jedné kanceláři na recepci. Práce mě nebavila. Chtěla jsem si udržet alespoň tu posilovnu a dál na sobě makat. Jenže to Dalibor začal také hanit. Pokaždé mi dělal žárlivé scény, že tam jezdím za někým na muchlovačky. Tak mi to znepříjemnil, že jsem sekla i s tím.

Roky běžely a já žila jako robot. Dcera odrostla, odstěhovala se od nás a my zase zůstali sami. Pak se mě manžel jednoho dne zeptal: ,,Jsi se mnou šťastná?“ Projel mi hlavou celý můj život. Nic z toho, co jsem si chtěla splnit, se nestalo. Nakonec jsem řekla: "Ne." Místo toho, aby se zeptal proč, se mnou Dalibor nemluví. Je to i moje vina, ale dají se ty ztracené roky nějak nahnat?

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Vlastimila (45): V manželství mi nic nechybělo. Dokud jsem nepoznala mladičkého souseda

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.