Ester na svou první lásku nikdy nezapomněla. Když přišla příležitost, jak se s ní znovu setkat, myslela si, že spolu navážou tam, kde kdysi skončili. Jenže osud tomu chtěl jinak.
V pubertě jsem se scházela s místním frajírkem Pepou. Nechtěl, aby se o něm vědělo, že má holku, tak jsme svůj vztah tajili. Mně se to samozřejmě nelíbilo, a tak nám to vydrželo asi jen rok a půl. Vzpomínky na něj ale chovám dodnes a donedávna mě i hřály na duši. Pak nás ale osud svedl znovu dohromady a já zažila těžké rozčarování.
Pořád jsem na něj nemohla zapomenout
Ač je to již tolik let, pořád jsem přemýšlela nad tím, jaké by to asi bylo, kdybychom se tenkrát nerozešli. Taková ta první láska, která nikdy úplně nevyhasne. Pocit, že se usmíváte, kdykoliv o něm mluvíte. Jednou jsme se s kamarádkou Vandou opily tak, že dostala šílený nápad.
"Napiš mu, dělej!" smála se u několikáté skleničky. "Prosím tě! Co bych mu asi tak měla psát?" protočila jsem panenky. "No, třeba, že se ti stýská, přece!" chichotala se Vanda. Udělala jsem to. A odpověď přišla poměrně brzy. "Teda, to jsou mi ale zprávy. Jak se má moje holčička?" stálo tam. Stačila vteřina a já šla do kolen. Prostě to se mnou uměl.
Navázali jsme tam, kde jsme kdysi skončili
Následujících několik dní jsme si psali téměř nonstop. Kdyby mě někdo viděl, jak se usmívám nad mobilem, měl by mě za blázna. Klepala jsem se na každou zprávu. Jeden páteční večer jsem vyrazila s kamarádkami do místního podniku. Věděla jsem, že má ten den má Pepa narozeniny, a tak jsem mu popřála.
Byl překvapený, že si to datum pamatuju, a hned navrhl, že se můžeme později někde sejít, slavil kousek odtud. Nutno říct, že jsme se tou dobou neviděli dlouhých sedm let. Trochu posilněná alkoholem jsem souhlasila a měla pocit, že dnes mi to vážně sluší.
Nakonec jsme se vážně sešli a bylo to, jako bychom se nikdy nerozloučili. Jeli jsme k němu domů. Překvapilo mě, jak velký dům má. Říkala jsem si, že se mu asi skutečně daří. Dali jsme si na terase skleničku drahého šampaňského a on mi vyprávěl, jak zakládá novou firmu. Občas se usmál a hodil na mě takový pohled, že mi hned létali motýlci v břiše. Ptal se mě, kde jsem celou dobu byla. A já měla pocit, že je to snad ten nejkrásnější večer ze všech a možná spolu nakonec vážně budeme. Nad ránem jsem odjela. Dali jsme si jen pusu na rozloučenou. Po pár minutách mi začal psát, ať se vrátím.
Ráno přišlo kruté vystřízlivění
Stále posilněná alkoholem jsem přicupitala zpět. Psal mi, jak nechce usínat sám, a na to každá holka slyší. Rozložili jsme si gauč a v objetí usnuli. Bylo to něco výjimečného. Vzbudili jsme se až dopoledne. "Víš, asi bys už měla jít, zlato," řekl Pepa nervózně. V tu chvíli jsem se rozhlédla a uviděla to, co den předtím skryla tma. Rodinné fotky, růžové hračky a prstýnek na jeho ruce.
Zvedl se mi žaludek. "Rád jsem tě viděl, ale už to není to, co dřív. Děkuju za večer," řekl. Zarazila jsem se. "Jak to myslíš?" zeptala jsem se. "No, přeci jen jsi dřív bývala hubenější. Ten zadek, co jsem měl rád, už ti trochu vyrostl. Ale pořád se s tebou fajn povídá," usmál se. "Pepo, ty jsi ženatý? Vzal jsi mě do domu, kde bydlíš se svou rodinou?" ignorovala jsem jeho předchozí poznámku o tom, že se mé dětské tělo změnilo na ženské. "Ty toho naděláš, Linda je u rodičů," uklidňoval mě. Takovou rychlostí jsem v životě odnikud neutekla. Cestou jsem děkovala Bohu, že nám to tenkrát nevyšlo a že takového muže nemám doma.
Další příběhy ze života ➔
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.