Ester měla s Radkem pohodové manželství. Poslední společná dovolená pro ni ale byla nezapomenutelná - jenže ve špatném slova smyslu. A manžel jí ještě přitížil...
S Radkem jsme prožívali opravdu báječné manželství. Oba jsme měli fajn práci, na děti jsme měli ještě čas a jezdili jsme spolu každý rok v létě k moři a v zimě na lyže. Prostě jsme si užívali jeden druhého. Na naši poslední dovolenou bohužel hned tak nezapomenu. Navrhla jsem, že tentokráte pojedeme do Chorvatska.
Nezapomenutelná dovolená
V Chorvatsku se nám moc líbilo, tedy až na ta hejna komárů, kteří mě štípali každý den, až to bolelo. Ke konci pobytu mi bylo trochu divně, ale nepřikládala jsem tomu význam.
Když jsme se vrátili domů, šli jsme hned spát. Bolela mě hlava, tak jsem si vzala prášek. V noci to ale bylo ještě horší, budila jsem se bolestí a brala další prášky. Ráno už jsem úplně skučela. Nemohla jsem se ani pohnout. Ale myslela jsem, že to je z té cesty. Ládovala jsem do sebe další a další pilulky, ale nezabraly ani trochu.
A tehdy Radek řekl, že mě vezme k doktorovi. Odmítla jsem: "Proboha, přece nepůjdu k doktorovi, když mě jen bolí hlava." Manžel ale trval na svém.
Série vyšetření
Na to nedělní odpoledne nikdy nezapomenu. Styděla jsem se, že budu lékaře otravovat s takovou blbostí. Doktorka mě však ani trochu neměla za simulanta. Ptala se na všechno a když jsem jí řekla, že jsme se zrovna vrátili z Chorvatska, poslala mě na rentgen, CT hlavy a později mi udělali lumbální punkci.
To jsem opravdu nečekala
Výsledek mě vyděsil. Bylo mi řečeno, že mi otéká mozek. Měla jsem enterovirovou encefalitidu a prý, kdybychom nepřijeli včas, mohlo to dopadnout špatně. Za deset dnů mě pustili s tím, že už mi bude dobře. Jenže mně se doma po osmi dnech udělalo hůř a zase přišla krutá bolest hlavy. Tentokrát jsme jeli hned. Provedli mi další lumbální punkci a verdikt zněl „Recidiva“. Podruhé už to bylo horší. To jsem byla v nemocnici šestnáct dní. Měla jsem zakázáno chodit, vstávat, ani na záchod, ani do koupelny, žádná televize, žádný mobil, a HLAVNĚ žádné návštěvy. Byla jsem v izolaci jakožto infekční pacient.
Občas jsem si ale mobil vzala, abych aspoň chvíli slyšela Radka. Bylo to hrozné. A já měla pocit, že mi to doslova lezlo na mozek. Doktoři mě strašili trvalými následky, poruchou paměti a já pozorovala, že se zadrhávám v řeči. A tehdy jsem dostala vztek a manželovi řekla, že když mě opustí, tak to chápu. A ať to udělá dřív, než se vrátím domů. No prostě jako kdyby za mě mluvil někdo jiný.
Přišla další rána
Když jsem se po šestnácti dnech vrátila domů, neskutečně se mi ulevilo, ale do práce jsem ještě nechodila. Leželi jsme s Radkem vedle sebe v posteli a z něho najednou vylezlo, že udělal strašnou chybu a vyspal se s kolegyní. Prý jsem byla úplně jiná, šílená a na něj už toho bylo moc. Nechtěla jsem se s ním hádat, nesměla jsem se rozčilovat.
Vím, že to bylo těžké pro oba, ale proboha to já jsem ležela v nemocnici. To mě otékal mozek. A on mě podvedl, protože to se mnou bylo v tu dobu k nevydržení? Nechce se mi zahodit náš vztah, ale toto budu dlouho vstřebávat.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.