Ester žije se svým manželem na vesnici a umí se uskromnit. Vystačí si s málem. Díky tomu si našetřili nemalé peníze, které ale půjčili jejímu švagrovi. Jenže ten se nemá k tomu, aby je vrátil. Zklamaná čtenářka se svěřuje se svým příběhem.
Honzu (40) jsem si brala před patnácti lety. Máme dvě děti Rosťu (14) a Adama (11). Vedeme spokojený život, postavili jsme dům na vesnici a žijeme skromně. Umíme šetřit, a tak jsme si za ta léta něco naspořili. Manžel je dobračisko a kdykoliv se na něj někdo obrátí o pomoc, nikdy neřekne ne. Naposledy to byl jeho mladší bratr Filip.
Manžel je lidumil a na bratra nedá dopustit
Manželovi a jeho bratrovi umřeli oba rodiče, a Honza vždycky cítil, že za něj nese zodpovědnost. A tak to zůstalo dodneška. Kdykoliv se mu v životě nedaří, běží za Honzou. Vlastně je to v pořádku, na koho jiného by se měl obrátit, než na svého bratra. Ale Filip je tak trochu lajdák a flákač. O pořádnou práci zatím nezavadil a naposledy si užíval se ženou, která ho doslova stáhla z kůže.
Švagrovi jsme pomohli, peněz se ale nedočkáme
Filipovi je třicet, takže už by mohl být soběstačný a poradit si. Manžel ale na bratra hodně trpí, a když přišel s prosbou, zda mu finančně vypomůže, Honza neváhal a půjčil mu nemalou částku. Já souhlasila. Ale protože jsme věděli, že nám to nebude moci vrátit najednou, řekli jsme mu, že nám to bude alespoň splácet. Žádnou smlouvu jsme samozřejmě nesepsali.
Je to už půl roku a Filip se ke splácení nemá. Už nás skoro nenavštěvuje, a to u nás býval často. Je mi jasné, že se můžeme s penězi rozloučit. Manžel však tvrdí, že je dostaneme určitě zpět. Že Filip začne splácet, já to ale vidím jinak.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.