Eva si po rozvodu našla nového partnera. Dalibor sice byl ženatý, ale ona ho dokázala odlákat od rodiny. Dva roky si užívala nový vztah. Pak se ozvala Daliborova bývalá žena s tím, že má rakovinu. On cítí, že by jí měl pomoci, a tak s ní začal trávit víc času.
Nejsem hrdá na to, že jsem rozbila fungující rodinu. Ale i já jsem si pro sebe chtěla urvat kus toho štěstí. Odlákala jsem Dalibora (48) od dětí a ženy. Ta po dvou letech vyrukovala s tím, že má rakovinu. Vidím na přítelovi, že by se k ní chtěl vrátit a postarat se o ni.
Našla jsem si ženatého muže
Sama jsem rozvedená víc jak deset let. S bývalým manželem jsme se rozešli a bylo kolem toho dost zla. Vlastně jsem kvůli němu nějaký čas mužům nevěřila. Hodně mi ublížil. Dnes už se tomu směji a přeji mu štěstí s novou rodinou. Nevěřila jsem, že bych i já mohla ještě někoho poznat a pustit do svého života.
To až jednou v krámě s cyklistickou výbavou. Šla jsem si pro nové kolo. Když jsem do obchodu vstoupila, stál tam muž. Světlo nad ním se lámalo tak šikovně, že to vypadalo, že má na hlavě svatozář. Srdce mi zaplesalo a já ho oslovila. Tehdy ženatý Dalibor se mnou vyrazil na odpolední čaj.
Nezastíral, že má ženu a děti. Já to ale nevnímala jako problém. Kde je láska, tam je všechno. Začala jsem o něj bojovat. Dalo by se říct, že jsem ho uhnala. Cítila jsem z něj, že ani já mu nejsem lhostejná. Po roce tajných schůzek se muselo něco stát. Ženskými zbraněmi jsem ho donutila, aby se rozvedl a žil se mnou.
Bývalá žena mého přítele onemocněla rakovinou
Nebylo to jen tak. Jeho žena Gábina mě několikrát kontaktovala a prosila, abych ho nechala být. Musím uznat, že měla úroveň. A nebylo pochyb o tom, že Dalibora miluje. Nebrala jsem na to ohledy. Já ho chtěla pro sebe a byla jsem připravena udělat cokoliv. S Daliborem jsme žili šťastně dva roky. Splnila jsem vše, co jsem mu naslibovala.
Cesty po Itálii, výlet do Paříže... Pečovala jsem o něj se vší láskou. Nejhorší pro mě byly dny, kdy jel ke své rodině, aby byl s dětmi. Občas je vzal k nám, ale nebylo mi z toho dobře, takže jsem se jich raději stranila. Nedávno byl s dětmi na týdenní dovolené. Když se vrátil, choval se jinak. Hned jsem poznala, že se něco děje.
Lámala jsem ho několik dní, než řekl, co se přihodilo. „Gábina má rakovinu," prozradil. Spadla mi brada. „A je to vážné?" hlesla jsem. „Jde o rakovinu slinivky, takže ano," řekl sklesle. „Co děti? Jak to snáší?" zajímalo mě. „Jsou na dně. Prosí mě, abych se vrátil a jejich matce pomohl," dodal a mě zatrnulo.
Bojím se, že se vrátí k nemocné ženě
„A uděláš to?" špitla jsem. „Já nevím. Už to není moje žena, ale hodně jsme spolu zažili. Možná mě teď opravdu potřebuje..." řekl vážně. A já ucítila těžkost na srdci. Nic dalšího jsme si neřekli. Nechci ho navádět k tomu, co by měl, nebo neměl dělat. To si musí rozhodnout sám. Gábina mu ale každý den volá.
Občas ji veze na vyšetření. Když je Gábině zle, přespí tam. Pomalu, ale jistě se mi vytrácí. Táhne ho to k rodině. Nechci se zachovat jako sobec, ale hrozně s tím bojuji. Tuším, že dělá správnou věc. Je to dobrý člověk. Jen se kvůli tomu teď cítím tak opuštěná. Mám strach, co přinese budoucnost.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.