Evelína se nedokázala smířit s tím, že ji její přítel Radim opustil. Umanula si, že ho získá zpět. Byla tou myšlenkou doslova posedlá. Všude ho sledovala a několikrát denně mu volala. Dokonce ji nezastavilo ani to, když jí expřítel vyhrožoval policií.
Radim (42) byl moje první láska. Seznámili jsme se, když mi bylo patnáct let. Už tehdy jsem věděla, že je to muž mého života. Náš vztah byl poklidný a pohodový. Milovala jsem ho tak moc, že jsem se s ním snad nikdy ani nepohádala.
Přítel se z hodinu na hodinu odstěhoval
Měla jsem oči jen pro něj. Všechno, co řekl, pro mě bylo svaté. Tolerovala jsem jeho záliby i kamarády. Žila jsem podle toho, jak chtěl on. Své koníčky a přátele jsem odsunula na druhou kolej. Vysnila jsem si, že se z podnájmu přestěhujeme do nějakého domečku. I to, že Radimovi porodím minimálně tři děti. Zkrátka, že budeme jedna velká šťastná rodinka.
Když mi Radim jednoho dne suše oznámil, že odchází, brala jsem to jako vtip. Jenže ono nebylo 1. dubna. Dokud si nebalil věci, jeho poznámka mě nechala chladnou. Až když se začal vytahovat tašky, zbystřila jsem. ,,Počkej, co se stalo? Vždyť je nám spolu tak krásně! Ať se stalo cokoliv, odpouštím ti to,“ vykřikla jsem bez rozmýšlení.
,,Já už tě nemiluju. To se stalo. Mám tě rád jako kamarádku, a to ke vztahu nestačí,“ poznamenal Radim a podal mi klíče od bytu. ,,Udělám cokoliv! Jen prosím neodcházej! Vždyť jsme chtěli domeček a děti. To všechno ještě můžeme mít,“ prosila jsem ho na kolenou. Opravdu jsem klečela a žadonila, aby zůstal. On už mi jen za vše poděkoval a zabouchl za sebou dveře.
Všude jsem ho pronásledovala
,,To ti nedaruju,“ ječela jsem za ním. Hned druhý den jsem jsem na něj čekala u práce. Chtěla jsem, aby se vrátil. Pak jsem mu několikrát denně volala a nechávala mu do zaměstnání posílat květiny a kdejaké blbosti. On nic ale řešit nechtěl. ,,Dej mi pokoj. Spolu jsme skončili, pochop to,“ snažil se mi vysvětlit a to pro mě byl pokyn k boji.
,,To jsme tedy neskončili,“ zamumlala jsem. Umanula jsem si, že ho dokážu přesvědčit, že já jsem ta nejlepší žena na světě. Všude jsem ho sledovala. Ať už šel na pivo, nebo si zacvičit. Dokonce i když jel 100 km za svými rodiči. Dalo by se říct, že jsem pořádně nespala ani nejedla. Byla jsem posedlá jediným: Radimem!
Ve firmě jsem dostala dvě varování, že pokud nebudu dobře dělat svoji práci, poletím. Bylo mi to jedno. Když jsem dostala hodinovou výpověď za chybně provedenou transakci, viděla jsem v tom pozitivum - více času na špehování. Dva měsíce po rozchodu jsem viděla něco, čeho jsem se nejvíc obávala. Radim šel po ulici s jinou ženou.
Skončila jsem v psychiatrické léčebně
Střídalo se ve mně zoufalství s nenávistí. Ve svém sledování jsem ale nepolevila. Naopak. Jakmile šli do kina, seděla jsem pár řad od nich. Dortík v cukrárně si vychutnávali za mojí přítomnosti. Vždycky, když mě odhalili, rychle se sebrali a šli pryč. Jenže já byla jako stín. Jednou mi Radim dokonce vyhrožoval, že pokud toho nenechám, půjde na policii.
Nevím, kam až bych byla schopna zajít, kdybych se jednoho dne nesesypala. Měsíce bez spánku a kvalitního jídla vykonaly své. Uprostřed bílého dne jsem se skácela na ulici k zemi. Kolemjdoucí zavolal sanitku. Postupně jsem se lékařům svěřila se svým trápením. Nakonec jsem se dobrovolně nechala odvézt na psychiatrii. Od léčby uběhly čtyři roky. Už Radima sice nesleduji, ale stále na něj čekám. Věřím, že se jednoho dne vrátí.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.