Felix by rád zjistil, co se děje s jeho ženou. Monika se totiž po porodu začala chovat podivně. Kvůli všemu pláče, nebo naopak chytá hysterické záchvaty vzteku. Dlouho si myslel, že za to mohou hormony, ale teď si je jistý, že je v tom něco víc.
Vůbec nevím, co se děje s mou ženou Monikou (35). Původně jsem si myslel, že za jejím vyšinutým chováním stojí poporodní hormony. Jenže už to jsou dva roky, co přivedla syna na svět. A její chování je ještě horší. Napadá mě, jestli jí třeba nehráblo a není čas na lékaře.
Manželčino chování se během těhotenství změnilo
Mé ženě se nedá upřít, že je velmi hodný a obětavý člověk. Vždycky myslí nejprve na druhé, pak na sebe. Je to jeden z důvodů, proč si jí nesmírně vážím. Jenže poslední dva roky se její chování výrazně změnilo a já nevím, co za tím stojí. Změny přišly asi měsíc před porodem.
Byla často plačtivá, rozhodila ji sebemenší blbost. Nebylo to lehké ani pro ni, ani pro mě. Kolikrát mě bezdůvodně seřvala. Za pár minut klečela na zemi a prosila o odpuštění. A tak to šlo až do porodu. Jak kamarádi, tak moje matka, tvrdili, že to dělají hormony. Doporučili mi, abych byl na Monču hodný a hlavně trpělivý.
Přísahám bohu, že jsem se vážně snažil. Po porodu se to totiž ještě zhoršilo. Dost často jsem ji nacházel, jak pláče. Rvalo mi to srdce, ale jen do chvíle, než jsem zjistil proč. Monika dokázala plakat i kvůli tomu, že se jí vybil mobil a nabíječku měla v pokoji, kde spal syn. A že tam nemůže jít, protože by ho vzbudila...
Nálady mění z minuty na minutu
Jednou brečela z toho důvodu, že nechala shnít jablka a musela je vyhodit. „To je důvod k pláči?" nechápal jsem. „No, víš, jaká je to škoda? Mohla jsem udělat štrůdl, který máš tak rád," dodala a znovu se rozbrečela. To bylo tak tři měsíce po porodu. Pak přišly světlé měsíce. Monika byla zase usměvavá a plná energie.
Zdálo se, že je z nejhoršího venku a doma bude klid a pohoda. Pak se to vrátilo. A podle mě je to dvakrát tak silné. Nálady se jí začaly měnit tak rychle, že jsem nestačil přepínat. Z usměvavého sluníčka se během minuty stala labilní hysterka, která na mě řvala vulgarismy. Když přišla k sobě, zase se omlouvala do aleluja.
Když měla světlý den, využil jsem toho a na rovinu se jí zeptal, co se to s ní děje. Byla s ní řeč a přiznala se, že sama přesně neví. „Do mě v jednu chvíli vjede hrozný vztek, a tak řvu. A pak to přejde a je mi to líto," přiznala se. Domluvili jsme se, že vždycky, když to na ni přijde, dáme si znamení v podobě slova "chilli". A já jí půjdu z cesty.
Manželce asi přeskočilo
Nebylo to k ničemu. Moničin stav se zhoršuje. Nedávno chytla vyloženě amok, protože nemohla najít telefon. Tvrdila, že ho dala na stůl, ale on tam nebyl. Prohledal jsem celý dům, zatímco ona brečela u stolu. Nakonec byl mobil v autě. Nepřiznala, že na to zapomněla. Dokonce obvinila mě, že jsem jí ho tam schoval.
Její chování mě děsí. Vůbec nevím, co za tím vězí. Určitě to nejsou hormony. Vždyť klukovi už jsou dva roky. Bojím se, vážně se bojím. Je nekoncentrovaná, zapomíná a k tomu ty hysterické výlevy. Jediné řešení je doktor, ale toho rezolutně odmítá. Já se obávám, že jí regulérně přeskočilo.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.