Františka chtěla pomoci své kamarádce, která potřebovala někde bydlet. Neměla důvod jí nevěřit. Během tří měsíců jí ale Helena obrátila život vzhůru nohama.
Ve druháku na střední jsem se dala dohromady s Helenou (31). Byla to moje krevní skupina. Byla pro každou špatnost. Staly se z nás kamarádky na život a na smrt. Nedávno se Helča ocitla v nouzi a ode mě chtěla pomoc.
Chlapi ji využívali jen na sex
Dlouho jsme byly na stejně vlně. Po škole jsme si každá našla práci. Já byla inkasní specialistka, Helena putovala na účtárnu do autobazaru. Dále jsme se pravidelně stýkaly. Většinou v nějaké vinárně, kde jsme sedávaly až do noci. Vždycky jsme se spolu hodně nasmály. Nezměnilo se to ani v době, kdy jsem se dala dohromady s Jirkou (32).
Když jsem po čtyřech letech otěhotněla, Helena byla jedna z prvních, kdo za mnou přijel do porodnice. Naše přátelství se jevilo jako nesmrtelné. Zatímco kamarádství nám klapalo, Helča měla smůlu na chlapy. Je pravdou, že byla vážně kočka, což se ukázalo jako hendikep. Chlapi jí většinou využili jen na sex a šli o dům dál. Bylo mi jí líto, protože tak moc toužila po vážném vztahu.
My se s Jirkou sice nevzali, ale i tak jsme fungovali jako rodina. Koupili jsme si menší baráček za Prahou a těšili se z miminka. Já už pak bohužel neměla tolik času, abych za Helčou jezdila a po nocích někde popíjela. Byla jsem mnohem raději, když dorazila k nám na vesnici, šlo se na procházku a víno vystřídala limonáda.
Záviděla mi moje štěstí
,,Já ti tak závidím. Máš skvělého chlapa, dítě, dům. Co bych za to dala,“ posteskla si. ,,Neboj. I na tebe někde čeká ten pravý. Jen nesmíš tolik tlačit na pilu. On se ukáže, věř mi,“ dodávala jsem jí naději. Když Jindra oslavila třetí narozeniny, já už věděla, že jsem znovu těhotná. Jirka skákal štěstím do oblak. Helena to okomentovala dost divně.
,,To ti nestačí jedno? Musíš mít vždycky něco extra, viď?“ utrousila jízlivě a práskla mi s telefonem. Nějaký ten měsíc jsme se neviděly. Já stejně nevěděla, kde mi hlava stojí. Péče o dvě děti, domácnost. Helena se mi ozvala, až když byly Marečkovi dva roky. ,,Čau, můžu přijet? Ráda bych tě viděla,“ zaznělo v telefonu. ,,Jasně, těším se,“ odpověděla jsem.
Přijela úplná troska a začala mi vyprávět, co se po tu dobu, kdy jsme spolu nemluvily, vlastně stalo. ,,Představ si, že jsem se vdala za boháče. Všechno bylo skvělý. Lukáš mi dával peníze, nemusela jsem ani chodit do práce. Žila jsem si jako královna,“ pak utichla. ,,No a dál?“ naléhala jsem.
Pěkně se mi odvděčila!
,,Dál? Zjistila jsem, že nejsem jediná. Měl několik dalších žen,“ prozradila mi a odmlčela se. ,,Aha. A co teď?“ položila jsem jí otázku. ,,Teď se rozvádíme. Nic mi nezbude. Měli jsme předmanželskou smlouvu. Odejdu s holým zadkem. Františko moje, já nemám kam jít,“ propukla v hysterický pláč. ,,Co vaši? K mamce nemůžeš?“ snažila jsem se najít řešení. ,,Ne, ta mě u sebe nechce. Napadlo mě, jestli bych nemohla bydlet chvíli tady,“ vypadlo z ní.
Nabídla jsem jí pomoc. Helča během těch tří měsíců, co jsem ji u nás nechala, dělala samé šílenosti. Tahala si k nám domů chlapy, dokonce vyjela po Jirkovi. Mým dětem říkala, že je jejich druhá maminka. Když jsem zjistila, že nám ještě ke všemu krade peníze, zatímco spíme, letěla jako namydlený blesk. Přeju jí štěstí, ale už ji nechci nikdy vidět. Jsou věci, které se odpustit nedají.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.