I když má Františka svou tchyni Svatavu ráda, něco jí přece jen vadí. Svatava se po rozvodu upnula na jejich rodinu zbytečně moc. Začala k nim jezdit bez ohlášení a to Františce vadí. Nikdy totiž neví, kdy tchyně rozrazí dveře. Její manžel s tím ale problém nemá, takže je na to sama.
I když mám svou tchyni Svatavu (55) ráda, poslední dobou mi leze na nervy. Začala k nám jezdit bez jakéhokoliv upozornění. Nejdřív jsem to brala sportovně, ale teď už mi to leze krkem. Požádala jsem manžela Libora (36), aby jí nějak naznačil, že mi to vadí. Ten to ale jako problém nevidí.
Tchyně se po rozvodu nastěhovala blíž k nám
Svatava je v principu hodný člověk. Má dobré srdce a pro ostatní by se nejraději roztrhala. Co se rozvedla, její obětavost pro druhé nabrala na obrátkách. Zjevně potřebovala nutně najít něco, co jí po rozvodu zaplní prázdné místo. Vybrala si k tomu mou rodinu. Své dva vnuky miluje už od začátku. I kluci k ní tíhnou.
Teď ale k tomu, co mi vadí. Tchyně se po rozvodu musela odstěhovat. Shodou okolností našla menší domeček jen deset minut autem od nás. Společně s Liborem jásali nad tím, že od sebe budou na dosah ruky. I já jsem v tom tehdy viděla výhody. Když jsem uvízla někde v koloně, mohla jsem tchyni zavolat a poprosit ji, aby kluky vyzvedla ze školky.
Čerstvě po rozvodu se držela zpátky a téměř k nám nejezdila. Bavíme se možná tak o prvních třech měsících. Měla dost práce kolem domečku. Poprvé bez ohlášení přijela s tím, že dělala sladké knedlíky, a tak je veze klukům. Ten den u nás strávila bezmála dvě hodiny. Nechtěla jsem být nevděčná, takže jsem se jí plně věnovala.
Tchyně k nám jezdí bez ohlášení
Jenže ono se to začalo stávat pravidlem. Když jede do práce, nebo do krámu, jezdí kolem nás. A tak nevynechá žádnou příležitost, aby se stavila. Někdy se zdrží hodinu, někdy půlku dne. Všichni, až na mě, mají její návštěvy rádi. Já si totiž myslím, že by se měla hlásit předem. To jí ale přijde jako zbytečnost, když přece jede kolem a ví, že jsme doma.
Ona ale nezná tu mez, kdy se to ještě hodí. Nebojí se u nás zazvonit v devět hodin večer, kdy už dětí spí. Vzbudí je a já mám o zábavu postaráno. Neustále nám vyvařuje, vozí mi věci, které nepotřebuji. Největší šok jsem zažila nedávno, když jsem se vrátila z práce. Svatava klečela na mé zahrádce a plela mi záhonky.
„Ahoj, co tu děláš?" podivila jsem se. „Nemám do čeho píchnout. Tak mě napadlo, že ti pomůžu. A snad tě tím i překvapím," pronesla s motyčkou v ruce. Musela jsem napočítat do deseti, abych nebouchla. „Já musím jít ještě pracovat," odsekla jsem a zaplula do baráku. Hned jsem volala Liborovi. „Představ si, že tvoje máma si jen tak přijede a hrabe se mi v záhonech," zuřila jsem.
Jsem jediná, komu návštěvy tchyně vadí
U Libora jsem pochopení nenašla. „Mamka je vážně hodná, viď? Musíme jí za to něco koupit," pronesl nečekaně. „Prosím? Tobě přijde v pořádku, že sem pořád jezdí bez ohlášení?" vztekala jsem se. Libor to ukončil s tím, že to doma probereme. Svatavu jsem zatím pozvala na čaj a držela se zuby nehty, abych na ni nebyla zlá.
Když jsme to s Liborem večer řešili, na ničem jsme se neshodli. On totiž tvrdí, že když jeho máma nikoho jiného nemá, věnuje se prostě nám. „Ber to tak, že by byla sama, a tak jezdí sem," pronesl. „Mě to ale vadí a očekávám, že s tím něco uděláš," požádala jsem ho. Libor mi však jasně řekl, že by to jeho mámu ranilo. Pokud na to prý mám žaludek, ať jí to řeknu sama. Tak teď váhám, jestli chci být vážně za tu zlou.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.