Gabrielu už od puberty bavilo tajně navštěvovat vybydlené domy. Jednoho dne přemluvila svého přítele, aby šli o půlnoci do prázdného domu u nich v sousedství. Těšila se na vzrušení a pořádný adrenalin. Jenže netušila, jak tentokrát celá akce skončí...
Jako puberťák jsem se bavila s partou tím, že jsme prolézali staré opuštěné domy. Bavilo mě procházet nějakou stavbou a představovat si, co se v ní asi stalo.
Podivná záliba
Téhle podivné záliby jsem se vlastně nikdy tak úplně nevzdala. Sice už to není tak často, ale jak mám nějakou příležitost, jdu se do nějakého starého domu podívat i teď. Jeden takový máme shodou okolností i u nás na vesnici, kam jsme se nedávno s přítelem nastěhovali, a mě vyloženě lákal k tomu, abych ho navštívila. Jediné, co mě trochu odrazovalo, byl fakt, že sousedí se hřbitovem.
Měla jsem zrovna za týden slavit dvacáté páté narozeniny. Přítel Jonáš se pídil po tom, co by mi udělalo radost. Mým přáním byl trochu šokován. Přála jsem si, aby se v mnou v den mých narozenin šel o půlnoci do toho domu. „Nemůžeš si vymyslet něco normálního?“ žádal mě. Skoro jsem měla pocit, že se bojí.
Tak dlouho jsem naléhala, až nakonec kývnul. Vyloženě jsem si užívala ten pocit jistého vzrušení z toho, že nevím, co mě tam čeká. Šli jsme kamennou cestou kolem hřbitova, rovnou k tomu domu. Jonáš se i na poslední chvíli zkoušel z celé akce vyvlíknout. Známe se dlouho, takže věděl, že nemá šanci a musí se mnou jít dovnitř.
V bezvědomí jsem viděla minulost
Nejprve jsme se rozhlédli, zdali nás někdo nevidí, jak lezeme přes plot. Z budovy šel skutečně strach. Byla temná, studená. Vešla jsem dovnitř jako první. Hned na mě dýchla plíseň a podivný zápach. Prošla jsem spodní patro. Skoro jsem zapomněla na Jonáše. Ten mi řekl, že počká dole v chodbě, ať si dům projdu a pak hned přijdu dolů.
Vyšla jsem do horního patra. Trámy už byly poměrně dost ztrouchnivělé, musela jsem našlapovat velmi opatrně. V jednom pokoji visel obraz, na kterém byl manželský pár. Pravděpodobně původní majitelé. Žena vypadala velmi přísně a muž jako ten, co ji musí poslouchat. Přestala jsem dávat pozor, kam šlapu. Najednou se pode mnou zbortila podlaha a já jsem se propadla do přízemí.
Jako filmový pás se mi před očima rozběhl příběh. Žena z obrazu držela v ruce nůž. Muž před ní utíkal. Hrozně se hádali. Přesným slovům jsem nerozuměla, ale bylo jasné, že se nejedná o milostný rozhovor. Žena se napřáhla a vrazila nůž do mužovy hrudi. Zavraždila ho.
Mrazivý příběh byl pravdivý
Jak to bylo dál, nevím. Vzbudil mě Jonáš. Cloumal se mnou, abych se probrala. Byla jsem zcela v šoku. Jonáš na mě vyděšeně hleděl. Byla jsem prý celá bledá a ledová. Prvních pár minut jsem nebyla schopna slova. Když jsem se oklepala, řekla jsem mu, co jsem viděla. Nevěřícně kroutil hlavou, prý jsem po tom pádu byla asi v bezvědomí. Už málem volal sanitku. Je pravdou, že mě bolelo celé tělo. Náraz nejspíš ztlumil starý otoman, na který jsem dopadla a z nějž jsem se pak skutálela na zem. Asi i proto jsem neměla nic zlomeného.
Dala jsem si poté tu práci, abych zjistila, co se v domě stalo. Postupně jsem se od sousedů dozvěděla, že v domě došlo k vraždě. Bydlel tam manželský pár, který se často hádal. Jednoho dne žena ukončila manželův život. Jak? Nožem. Podřízla ho. To, co jsem viděla v bezvědomí, se tak skutečně stalo. Moje záliba prolézat vybydlené domy tímto zážitkem skončila.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.