Gréta (66): Manželův odchod mi oznámily hodiny, které vyrobil jeho táta

Otec mého manžela Prokopa byl šikovný kutil, který rád vyráběl hodiny. Jedny takové dal Prokopovi, který je roky střežil. Měli jsme je pověšené na zdi. V den, kdy manžel zemřel, přestaly hodiny tikat. Nechtěla jsem v tom hledat symboliku, ale i další okolnosti nasvědčují tomu, že to nebyla náhoda.

Mohlo by Vás zajímat:

Monika (35): Všechny hodiny mé matky se zasekly ve stejném čase. Přišla mi oznámit svůj odchod

Manžel nedal dopustit na hodiny od táty

Svého tchána znám bohužel jen z vyprávění. Můj manžel Prokop o něm vždycky mluvil s takovým zaujetím, že jsem jasně pochopila, jak moc se ti dva měli rádi. Prokopův tatínek měl velký koníček, nejraději ze všeho vyráběl hodiny. A jedny takové dal Prokopovi, když byl ještě kluk. Ten je střežil jako oko v hlavě.

S každým stěhováním šly hodiny s ním. Když jsme se poznali my dva a začali spolu bydlet, hodiny nám zdobily stěnu v obýváku. Baterii stačilo měnit jednou do roka. Zprvu mi to jejich hlasité tikání vadilo, ale po čase jsem si na to zvykla a už jsem to téměř nevnímala.

V období, kdy manžel vážně onemocněl, jsem měla obavy, jak to s ním dopadne. Trávila jsem dny sama v našem bytě a vnímala každé jeden zvuk hodin. Když mi lékaři šetrně oznámili, že pro manžela už nemohou nic udělat, nutně jsem ho musela vidět. Prokop ležel odevzdaně v posteli, ale jeho oči stále zářily. Čekalo nás poslední rozloučení.

Mohlo by Vás zajímat:

Kryštof (58): Hodiny v bytě se nezastavily jen tak náhodou. Chtěly mi dát znamení

Hodiny mi oznámily manželův odchod

„Ty hodiny..." mluvil z posledních sil. „Ty hodiny...“ zopakoval, ale na dokončení věty už se nezmohl. Prstem jsem ho umlčela, chytla za ruku a užívala si poslední společné chvíle. Když jsem v noci dorazila domů, usedla jsem na gauč a modlila se v zázrak. Ten se bohužel nekonal. Probudila jsem se do ticha, které mě znervózňovalo.

V bytě bylo něco jinak. Pak mi to došlo. Hodiny přestaly tikat. Ukazovaly čas pět minut po jedné hodině. Zkusila jsem vyndat baterii a dát novou, ale to nepomohlo. Pak jsem si vzpomněla na Prokopa, jak se mi snažil o hodinách něco říct. Vzala jsem telefon a zavolala do nemocnice. Ošetřující lékař mi oznámil manželovu smrt.

Když jsem jela do nemocnice podepsat papíry a vzít si jeho věci, zeptala jsem se, v kolik přesně umřel. „Bylo to..." řekla sestra a hledala v papírech. „Pět minut po jedné?" napadlo mě. „Ano, jak to víte?" divila se. Odpovídat už nebylo potřeba. Zvládla jsem připravit pohřeb a dopřát Prokopovi důstojné rozloučení.

Mohlo by Vás zajímat:

Gita (34): Děda nestihl před smrtí opravit babičce hodiny. Pak se stalo něco, čemu se zdráhám uvěřit

V den výročí manželovy smrti začnou hodiny fungovat

Hodiny se mi nedařilo zprovoznit. Žádný hodinář nevěděl, proč nefungují. Nakonec se rozeběhly samy. A to vždy jen v den výročí manželovy smrti. Jeden celý den tikají a já vím, že mi Prokop dává najevo, že je se mnou. Rodina si myslí, že jsem si to vsugerovala, ale na jejich názoru mi nezáleží.

V den výročí nám pouštím naši oblíbenou píseň a k Prokopovi promlouvám. Ten den, kdy jsme opět spolu, si chci užít do poslední vteřiny...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (32): Na výročí úmrtí mého dědečka se doma zastavily hodiny, které sám vyrobil

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.