Hana (29): Z výletu k propasti Macocha si odvážím nevšední zážitek. Potkala jsem tam ducha malého chlapce

Jsme větší parta lidí a už jsme se nemohli dočkat dne, kdy odjedeme na dlouho plánovanou dovolenou. Reservaci chaty měla na starosti Sára. Potrpí si na staré chalupy, kde je cítit kus minulosti. Nám ostatním je celkem jedno, kde budeme bydlet, hlavně že si užijeme kus srandy.

Mohlo by Vás zajímat:

David (29): Zážitek z oné noci už z paměti nevymažu. Takovou hrůzu jsem totiž ještě nezažil

Podivný malý chlapec

Tento rok Sára vybrala chalupu v Moravském krasu. Kdo tam někdy byl, ví, že je to naprosto úchvatné místo. Naše chata byla jen několik málo kilometrů od Macochy. Jednalo se skutečně o starou chalupu, která už něco pamatovala. Byla cítit zatuchlinou a plísní. Nikdo z nás nic neříkal, protože jsme věděli, jak si na to Sára potrpí.

Hned první den jsme se vydali do Punkevních jeskyň a následně přímo k Macoše. Během výpravy jsem si několikrát všimla, že se kolem nás motá malý chlapec. Různě mezi námi poskakoval. V jednu chvíli jsem se zaměřila na to, kde jsou jeho rodiče. Pořád jsem čekala, kdy někoho chytne za ruku. Pak se mi vypařil a já na něho zapomněla.

Až když jsme stáli dole v Macoše, z ničeho nic ke mně přiběhnul. Stoupnul si ke mně a podivným hláskem mi řekl: „Tady jsem před lety zemřel. Macecha mě hodila ze skály." A zase utekl. Běžel zpět do jeskyň. Znám legendu, která se o Macoše vypráví. Zlá macecha hodila Martina ze skály. On si však život zachránil, protože se zachytil o strom.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (28): Po matčině smrti jsem dlouho čekala na její příchod. Pak jsem měla v horečkách zvláštní zážitek

Povídání s duchem malého Martínka

Podle legendy ho vesničané našli a do propasti hodili právě jeho macechu. Proto mi nešlo do hlavy, co mi to ten chlapec říkal. Nikomu jsem se se svým zážitkem nesvěřila. Po příjezdu na chatu jsem do sebe hned kopla panáka.

K večeru jsme si sedli k ohni a vyprávěli si různé zážitky. Kousek od lesa, který nás obklopoval, jsem znovu zahlédla onoho chlapce. Gestem ruky mě lákal k sobě. Beze slov jsem se za ním vydala. Ostatní si ani nevšimli, že jsem odešla. Následovala jsem tajemného kluka do temného lesa. Cupital a vesele si něco pozpěvoval. Pak usedl na pařez. „Jak to, že ty mě vidíš a někdo jiný ne?" zeptal se. Mě v tu chvíli došlo, s kým mám tu čest. Seděla jsem tváři v tvář duchovi malého chlapce.

Na to jsem mu nedokázala odpovědět. „A kdo vlastně jsi?" lepší otázka mě nenapadla. „No přece malý Martínek. To mě macecha hodila do propasti,“ odvětil. V tu chvíli jsem vypustila racionální uvažování a pustila se s ním do debaty. „To macecha v té propasti zemřela. Ty jsi tehdy přežil," namítala jsem.

Mohlo by Vás zajímat:

Artur (18): Stal jsem se médiem a viděl něco neuvěřitelného. Teď už vím, že duchové existují

Nemám pro to racionální vysvětlení

Tehdy jsem za sebou zaslechla kroky. Přišel kamarád Vašek. „Co tady děláš?" zeptal se překvapeně. Podívala jsem se směrem k pařezu, kde Martínek před chvíli seděl. Už tam nebyl. „Nic, jen tu tak sedím a přemýšlím," lhala jsem Vaškovi. „Pojď za námi. Všichni se bojí, kde jsi," řekl a vzal mě za ruku. Ještě jsem se naposledy otočila k pařezu. Martínek tam seděl a zamával mi.

Druhý den ráno jsem pátrala po tom, jak to vlastně celé bylo. Ve všech dostupných informacích stojí, že Martínek se zachránil a zemřela jeho macecha. Pak jsem ale zjistila, že pozemek, na kterém stojí naše chata, patřil kdysi jeho otci. Možná proto se mi zjevil? Jedno ale vím jistě. Ať už to byl Martínek, nebo ne, byl to duch. Díky tomu zážitku jsem si odvezla z dovolené něco víc než moji kamarádi.

Mohlo by Vás zajímat:

Jakub (36): Myslel jsem si, že se o mě pokouší šílenství, když slyším svého mrtvého psa. Záhy jsem ale odhalil pravdu

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.