Napsala nám paní Helena. S manželem vychovala dvě děti, které se již osamostatnily, a tak se těšila se, že si budou užívat výlety, kina a dovolené. Jenže manžel dostal dostal výpověď, která ho natolik psychicky zdeptala, že šel hledat pomoc ke kartářce. Co se stalo pak, si Helena nepředstavovala ani v těch nejčernějších snech.
Jmenuji se Helena. Bude mi padesát, mám dvě děti a manžela Jardu. Jsme svoji skoro třicet let, takže jsem si myslela, že Jardu už dobře znám. Když se děti osamostatnily a odstěhovaly, zůstali jsme v bytě sami. Jarda chodil každý den po práci hrát karty, tak jsem volný čas trávila o samotě. Začala jsem sledovat online kurzy kreslení, učila jsem se nový jazyk a skládala básničky.
Zlom přišel ve chvíli, kdy dostal výpověď
Jednou jsem přišla z práce a Jarda byl už doma. Seděl na pohovce a smutně koukal z okna. Zeptala jsem se ho, co se děje. "Vyhodili mě z práce. Po tolika letech nemám zítra kam jít," řekl zlomeným hlasem. Bylo to hrozné. Finančně jsme na tom byli dobře, tak jsem ho utěšila, že si může chvíli odpočinout a novou práci hledat později. Lanařila jsem ho do svých online kurzů, ale nechtěl. Celé dny apaticky přepínal programy na televizi.
Návštěva kartářky
Asi po čtrnácti dnech nastala změna. Jarda nebyl odpoledne doma. Usoudila jsem, že si šel možná konečně zahrát karty. Vrátil se večer, celý natěšený. Úsměv mu div neroztrhl tvář. Říkal, že má plán. Prý mu ho poradila kartářka! Málem jsem omdlela. Jarda a kartářka? Za celých třicet let o tomhle nikdy nemluvil, spíš se podobným věcem vždy vysmíval.
Ezoterik s kyvadlem
Jarda má prý silné ezoterické cítění a měl by se vydat tímto směrem. Nevěděla jsem, co říct. Byla jsem ráda, že z něj není hromádka neštěstí. Ale toto se mi vůbec nelíbilo. Druhý den se k té kartářce objednal na kurz kyvadla. Byl přesvědčený, že práce s kyvadlem je jeho cesta. Kurz dokončil a na stole byla hromada papírů s grafickými vějířky, podle kterých se rozhodoval. Připadal mi jak posedlý. Ptal se kyvadla na to, jestli má jet v létě na dovolenou. Jestli si má koupit nové auto a pomalu i co si má dát k snídani.
Mrtvé duše
Své chování dovedl až do absurdna. Začal totiž kyvadlem čistit náš byt od temných mrtvých duší. Já se doma cítím dobře a rozhodně nevěřím tomu, že máme v bytě nějaké mrtvé duše. On o tom byl ale přesvědčený, vyčistil každou místnost. Jednou odpoledne, kdy opět ležel v papírech a kyvadloval, jsem ho poprosila, aby vynesl odpadkový koš. Vrátil se strašně podrážděný, proto jsem se ho zeptala: “Tobě vadí, že jsi musel vynést koš?“ Odsekl, že ne. A začal zase točit kyvadlem. Po chvilce ke mně přiběhl a prohlásil: “Už vím, proč jsem byl naštvaný! Ve výtahu se na mě nalepila jedna duše a z toho jsem měl špatnou energii. Už jsem ji poslal do světla.“ Šly na mě mrákoty.
Vytáhla jsem ho na procházku a cestou jsme si koupili dva čokoládové a dva citrónové dortíky. Doufala jsem, že uvidí, že můžeme žít zase jako dřív. Jenže Jarda byl nervózní. Jakmile jsme přišli domů, začal být vzteklý. Ze srandy jsem prohodila, ať se vyčistí kyvadlem. Skutečně pro něj šel a víte, co mi řekl? „Helo, za to může ten dort!“ Začala jsem se smát: „To myslíš vážně?! Vždyť tobě přeskočilo!“ On mě ale dorazil se slovy: „Nebyl to ten čokoládovej, ale ten citrónovej! Z něho jsem byl tak vzteklý, nebyla to moje vina!“ A odešel. Trvá to už strašně dlouho a obávám se, že to bude horší. Dočista se zbláznil. Chci zpátky svého Jardu, který chodil hrát karty. Ten boj s kyvadlem nejspíš dlouho nevydržím.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.