Ilona (45): Hledala jsem jen zpestření všedních dní, místo toho jsem našla osudovou lásku

Když mě před lety opustil manžel, zhroutil se mi svět. Iluze o nehynoucí lásce byla fuč. Zůstala jsem sama jen s dcerou Natálkou (11).

Mohlo by Vás zajímat:

Valérie (55): Rituál lásky prolomil moji samotu. Konečně vím, co je to skutečná láska

Dcera mi nenápadně naznačovala, ať si někoho najdu

Sebrala jsem veškerou sílu, kterou jsem v sobě našla, abych se znovu postavila na nohy a mohla se starat o Natálku. Upnula jsem se na ni a její štěstí. Je to moje princezna, která odchod svého otce nesla velmi těžce. Dlouho dobu si myslela, že je to její vina, protože pro něj nebyla dost dobrá.

Problém byl jinde. Bývalý manžel se zkrátka zalekl rodinného života a vzal nohy na ramena. Nešlo o to, že bych se o dceru nedokázala postarat. Já jsem ho jednoduše milovala. I na Natálce bylo znát, jak jí doma chybí táta. Nenápadně mi začala podsouvat myšlenku, zda bych si nechtěla někoho najít. Mně se ten nápad vůbec nelíbil. Rána po rozvodu byla ještě příliš čerstvá.

Navíc najít muže, který by mě v mém věku chtěl a ještě s dítětem na krku? Přišlo mi to bláhové. Proto jsem ji začala chlácholit: „My to spolu zvládneme, žádného chlapa nepotřebujeme.“ Vypadalo to ale spíše tak, že uklidňuji hlavně sama sebe. Při současném stavu, kdy jsme s Naty prakticky celé dny zavřené doma, mi chybí mužský společník stále víc a víc.

Mohlo by Vás zajímat:

Zdeněk (36): Po 18 letech jsem se dal dohromady s letní láskou. Nevěřil bych, že se ještě potkáme

Rozmísťovaly jsme kamínky po městečku

Abychom se zabavily, začaly jsme sbírat kameny, které jsme pak doma vymalovávaly. Natálka se zmínila, že existuje hra, kdy se namalované kamínky někam položí, někdo jiný si je vezme a pak třeba na sociální síť kamínek vyfotí. Mně se ten nápad líbil, a tak jsme se do toho pustily ve velkém.

Každý den jsme během procházky rozmístily několik namalovaných kamenů po našem satelitním městečku. Doufala jsem, že si také někdy nějaký odneseme domů. Jenže dlouho jsme kameny jen rozdávaly. Taková blbost, ale mě to neskutečně vytáčelo. Jednou jsem proto řekla, že kamínek položíme na naše oblíbené místo a budeme číhat, kdo si ho vezme. Byla jsem připravena dotyčnému vynadat, proč tam nepoloží také ten svůj.

Zrovna šel kolem nějaký muž s chlapcem. Kluk vzal náš kamínek do ruky a strčil si ho do kapsy. Vřelo to ve mně. „Tak to vy berete kameny? Proč sem taky nedáte nějaký svůj namalovaný na výměnu?“ rozohnila jsem se. Natálie se plácla rukou do čela. „Mami, to ale v pravidlech není,“ upozornila mě. „Pravidla nepravidla, je to minimálně slušnost,“ vztekala jsem se jako malá holka.

Mohlo by Vás zajímat:

Mirek (40): Přítel mé exmanželky si naši dceru získal natolik, že už pro ni nic neznamenám. Já se jí ale nechci vzdát

Našla jsem kamínek se vzkazem

Ačkoliv v městečku bydlíme roky, toho muže jsem zde nikdy neviděla. Usmál se na mě. „Omlouvám se, já tu hru moc neznám. Máte krásné kameny, máme z nich doma hotovou sbírku,“ svěřil se. To mě naštvalo ještě víc. „Tak se příště polepšete a přineste i nějaký vlastní,“ sykla jsem a dala jsem se na odchod. Natálie mi naznačila, že to bylo trapné. Cestou se mě zeptala: „Líbil se ti ten muž? Mně jo a moc.“

Nad tím jsem vůbec nepřemýšlela. Za pár dní jsme šly položit další kameny. Na místě ležel jeden velký s namalovanou kytičkou. „Ten je pro tebe, mami, vsaď se. Od toho muže, jak si na něj minule ječela,“ vychutnala si mě Natálka. Cestou domů jsme muže s klukem potkaly znovu. „Našla jste můj vzkaz?“ zeptal se.

Naše procházka se spojila. Vlastně jsme se nakonec spojili v jednu rodinu. Radek se před rokem rozvedl. K nám do městečka se přistěhoval se svým desetiletým synem. Natálie tak má tátu, a dokonce i bráchu, kterého si vždycky přála.

Mohlo by Vás zajímat:

Katka (30): Nechala jsem si od numeroložky udělat výpočet, zda jsme si s přítelem souzeni. Výsledek mě nepotěšil

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.